Kapitola 4.

25 1 0
                                    

"No tak,nemusíš se mě bát." Pohlédnul do mých očí.Najednou mým tělem projela elektrizující vlna.Co to bylo k sakru?Nikdy jsem nic podobnýho nezažila.

"Poslouchej,nemůžeš tu jen tak zůstat ležet,skončíš ještě hůř.Věř mi prosím."

-Proč bych měla věřit někomu,kdo mě nazval malou krávou,pamatuješ?A vůbec,nepotřebuju tvojí lítost.

"Chci ti pomoc!"

-Nestojím o ničí pomoc,rozumíš?Prostě zapomeň na to,co jsi viděl.Už jsi mi pomohl víc než dost.Děkuju.

Zvedla jsem se ze země a oprášila se.Kudrnáč si mě začal prohlížet.Zase.

-Baví tě očumovat mě pořád?

"Jsi nádherná." řekl jedním dechem.

Jediné na co jsem se zmohla,byl smích.Miluju tyhle sladký řečičky.

"Co je?" Otázal se se svraštěným obočím.

Beze slova jsem odkráčela.Mám to v povaze.Nevolal na mě,nesnažil se mě dohnat.A bylo mi to upřímně jedno.Chtěla jsem být už co nejdřív doma.

Z tmavé uličky jsem vyšla na hlavní.Ozářilo mě tisíce světel.A když říkám tisíce,myslím to doopravdy.Je to celkem paradox,když jste v LA,vyhledáváte místa kde to žije dnem i nocí,kde zažijete něco o čem sníte celý svůj život,život jako jedna velká párty.Já namísto toho vyhledávám tmavé uličky a místa,kde se můžu skrýt před světem.Ano,i taková místa v LA najdete.Proč tu teda žiju,když se do tohohle města vůbec nehodím?Nevím,pořád k tomuhle místu něco cítím.Je to zvláštní.Nejspíš jsem pořád neztratila vášeň pro pohled třeba jako tenhle,co mám právě před očima:Vidím spoustu bavících se lidí,upřímný smích,svobodu,neomezené možnosti.Právě teď se jim plní jejich sen.Jako mně tenkrát.Celý tohle město je sen.To všechno se mi vybaví při procházení rušnou ulicí.

Konečně doma.Vydechnu,vypínám všechny svoje smysly a nechám gravitaci,aby mě stáhla do postele.Nejraději bych zavřela oči a usnula,ale nemůžu.Pořád cítím jeho doteky na mém těle.Zbavím se jich,hned.Najednou všechny mé smysly explodují,vyšvihnou na nohy a ty mě nesou do koupelny.Strhávám ze sebe oblečení a zatahuji závěs.Pustím na sebe vodu a nechám ji,aby ze mě smyla všechny jeho stopy.Kéž by dokázala smazat i vzpomínky.Proč mě vůbec kudrnáč zachraňoval?Neměl k tomu jediný důvod.Vědel,že jsem to já,kdo na něj pár hodin před tím vyklopil oběd?Měla bych ho najít a ještě jednou mu poděkovat.Kdo ví,co by Dereck udělal,kdyby tam nepřišel.A jak ho chceš asi najít ty krávo?Volá na mě moje podvědomí.Neznáš jeho jméno,adresu,nic.To asi vylepíš letáky s nápisem "hledám kudrnatýho kreténa s tetováním,co mě zachránil od nechutnýho prasete Derecka"?Asi těžko,ty malá krávo.Měl pravdu,jsem malá kráva,nic víc.Bože.

Ležím v posteli,zachumlaná pod dekou až po bradu.Je mi zima,neskutečná.Zavírám oči a nechávám se opět vtáhnout do svého světa,tak jako každou noc.

NeznámáKde žijí příběhy. Začni objevovat