Od té doby co jsem v novém domově se mi moc daří. Brzy mi už bude rok. Strašně se těším. Mamka začala chodit do nové práce a tím pádem už doma tráví více času, který spolu využijeme.
Můj běžný den (když jsou děti a mamka pryč) vypadá tak, že mě mamka brzy ráno vyvenčí a poté znovu Didi. Mezitím se ráno Didi nakýbluju do postele a celé ráno jí ležím na peřině společně s Naty a Elísem. Ten je u ní pernamentně.
S Naty mi to moc neklape. Jasně mi dala najevo ,že nic víc se mnou mít nechce a nebude. Mám prostě smůlu ,ale stejně ''někdy'' odolá.
Abychom jsme se vratili k příběhu tak poté co ráno Didi vstane pronásleduji jí do kuchyně kde si vezme snídani a uvaří čaj. Až to sní (což jí trvá nejméně dvě hodiny) se jde převléknout a u toho být doopravdy nemusím. U toho zpíva jak pavián a tančí jako opice. Když si odpustín ty nudné detaily o pom jak si drhne zuby a češe vlasy tak nejzajímavější část je ta když už konečně vypadne do školy. To si potom s Naty sedneme každý na jedno křeslo a povídáme si o různých věcech jako civilizovaní psi.
Omlouvám se moc ,že jsem teď nepsala potřebovala jsem malou pauzu. Nutit do psaní se nechci. Ale věřím ,že mí věrní čtenáři se mnou zůstali a čtou si mé storky o mém zlatíčku Alvim.😇😁😊
ČTEŠ
Normal stories of normal Dog •cz•
General FictionNo a co? Jsem anglický kokršpaněl s rodokmenem. Nazývají mě Alvi ,ale to není tak podstatné. Povím vám pár faktů a zajímavostí o mě : a) Na laser pro kočky prý koukám jako opařený kuře. b) Mám spoustu kamarádů ,ale co mě vytáčí jsou ty malý smetáky...