Jen tak jsme proste seděli na nemocenské posteli a povídali si, Joe mi pořad dokola opakoval, jak mě má rád a že už o mě nikdy nechce přijí. Pokaždé když něco takového řekl, jen jsem se zasmála a stejně myslela na Justina. Po tolik letech ho vidím a už jsem kvůli němu malém umřela, proč mu to proboha pořad tak sluší? A jak se smál a jak se mu změnil hlas a jak hezky voněl a jak..
"Ash?!, Ash?!, Ashley sakra!" Joe do mě drnkul
"Ježíš promiň, jen jsem se zamyslela" usmála jsem se mile
"A nad čím?" Na to už jsem neodpověděla jen jsem mlčela a kousla se do rtu
"Zapnu radši televizi" sáhl pro ovladač a lehl si ke mě
"Včera okolo 4 hodiny ranní auto narazilo do stromu, údajně v něm měla sedět slečna jménem Ashley Parker, naštěstí vyvázla jen s lehkým otřesem mozku a je v jedné z Stratforskych nemocnic, chceme dat varování všem řidičům ať si na tomto úseku dávají velký pozor."
"Hele jsi slávná" prohlásil Joe
"Ty vole to jsem fakt já, jak o tom vědí?" Zeptala jsem se
"Nahlašovali jsme to a když te zachraňovali bylo tam hodně reportérů" vysvětlil mi a já jen kývla.
Z pohledu Justina.
"...... všem řidičům ať si na tomto úseku dávají velký pozor"
Slyšel jsem v televizi a začalo mi strašně bušit srdce, tohle snad nemůže být pravda. Okamžitě jsem se zvedl a tak jak jsem byl jsem si vzal Ryanovo auto a jel jsem do nejbližší nemocnice.
"Hledám Ashley Parker" vykřikl jsem na sestřičku co jen tak procházela kolem.
Ukázala mi na informace a odešla
"Hledám Ashley Parkr, včera kolem 4 hodiny ji jsem měli přivézt, jaký je to číslo pokoje prosím?" Začal jsem se klepat a mluvit hrozne rychle
"Jste někdo z rodiny?" Zeptala se mě milým hlasem sestřička na informacích
"Jsem její přítel." Odpověděl jsem stručně a jasně
"Bohužel, tak to Vás tam nemůžeme pustit,je mi lito" usmála se a já naštvaně odešel ven. Vyndal jsem si z krabičky jednu cigaretu, ale nemohl jsem ji skoro ani zapálit jak se mi klepaly ruce. Vyndal jsem telefon a vytočil Ashley číslo, modlil jsem se ať má pořad to stejné.
"Prosím?" Ozvalo se z druhé strany tím krásným hlasem
"Ja-akej mas pokoj?" Vykoktal jsem ze sebe
"Kdo tam je?" Nevěděl jsem co mám říct "haló?" Ozvalo se znova
"Proste mi jen řekni kde ležíš" troškujsem zvýšil hlas
"Justine, to jsi ty?"
"Jo..tak kde jsi?!" chvilku bylo ticho a nic neříkala
"Druhé patro pokoj 5"
"Jdu si pro tebe" odpověděl jsem a položil to.
