Čaj a koláček, prosím {yaoi}

Kapitola první

Iku- AyakaMiya bude psán normálním písmem

Tokiya- budu psát já tučným písmem

###########################################################################

,,Iku! Stůl číslo 5!" Teprve jsem si sedl a už mám zase práci. ,,Jdu!" Křikl jsem směrem k šéfové, vzal si zástěru a šel ke stolu. ,,Vítejte pane. Co by jsem vám mohl přinést?" Už je tu zase. Ta samá hodina, ten samý stůl a zřejmě i samá objednávka. ,,Čaj a koláček, prosím." Jo, jak jsem si myslel. Zapsal jsem si jeho objednávku a šel připravit čaj. ,,Už je to zas...nějak se mi tu asi líbí. Nemyslíš, Iku?" Mě to je jedno, jestli sem chodí rád, hlavně, že tu máme pořád plno. Vzal jsem z políčky usušené lístky, hodil je do konvice a zalil horkou vodou. Ještě ten koláček a můžu mu to odnést. Ufff...zbyl poslední kousek, budu ho muset znovu udělat. ,,Šéfová! Udělám objednávku a jdu připravit koláček." Přikývla a já šel odnést znovu tu stejnou objednávku jako vždycky.

,,Tak já odcházím!"zakřičel jsem do kanceláře, aby věděli, že odcházím. ,,Fajn měj se!"ozvalo se mi nazpět, když už jsem byl na odchodu. Jako vždy jsem šel cestou přímo k té kavárně, kde pracuje ten krásný kluk. Říkáte si... 'ha stalker!', což vlastně celkem chápu, ale když on je tak krásný. Během mých myšlenkových pochodů mě málem srazily dvě auta, ale už jsem stál před kavárnou a vcházel dovnitř. Přisedl jsem si ke stolu, ke kterému sedám vždy a čekal, než za mnou přijde. Ani jsem dlouho nečekal a už byl u mě... ,,Vítejte pane. Co by jsem vám mohl přinést?"zeptal se mě jako obvykle. ,,Čaj a koláček, prosím." sdělil jsem mu mou běžnou objednávku a čekal, než ji přinese. 

Položil jsem před něj tác, aby jsem mu to mohl připravit. Do hrnečku jsem nalil trochu čaje a konvice položil opodál, aby si mohl popřípadě dolít. Nakonec jsem mu dal talířek s koláčkem a pod talířek dal ubrousek. ,,Nechte si chutnat pane, pokud něco budete potřebovat, tak řekněte kolegyni, omluvte mě." Odešel jsem od stolu a šel dozadu připravit ten koláček. To nám jako vážně teď musely dojít maliny?! Budu je muset jít koupit. Vzal jsem na sebe mikinu a vyšel z kavárny. Máme štěstí, že obchod s ovocem je odtud jenom kousíček. Hned jak jsem vešel do obchodu, tak jsem věděl, kam mám jít, aby jsem našel maliny. Super pořád je tu najít a vypadají fantasticky. Popadl jsem jednu krabičku malin, šel je zaplatit a vrátil se do kavárny. Teď už jen připravím koláček a moje šichta končí, super!

Přinesl mi mou objednávku, ale dneska vypadal a choval se jinak. Byl otrávenější než obvykle... Dál jsem to nějak neřešil. Vypil jsem čaj a snědl koláček, zaplatil jsem a šel jsem domů. Vyšel jsem z kavárny a někdo do mě vrazil.... a to celkem silně. ,,Proboha jste v pořádku?"zeptal se mě ten dotyčný. Ležel jsem na zemi, takže jsem se podíval nahoru a nade mnou stál ten krásný kluk. ,,Jo jsem v pořádku." pousmál jsem se a vstal. 

Není to ten z kavárny?! ,,Moc se omlouvám! Nekoukal jsem na cestu a..omlouvám se vám, pane." Proboha takový trapas. ,,A nestalo se tobě něco?" Zeptal se mě a já zavrtěl hlavou na znamení, že jsem v pořádku. Oprášil jsem si mikinu, znovu se mu omluvil a prošel kolem něho. To tam byl tak dlouho? Je skoro sedm večer a on přišel kolem páté. Zřejmě měl asi nějakou schůzku, takhle dlouho by tu normálně nezůstával. Tak po tomhle bůh ví, jestli k nám ještě po tomhle incidentu zajde. Aneb, já a moje štěstí. To je tak, když mám takové štěstí, že je to spíš neštěstí.

Celou dobu jsme tam jen tak stáli a civěli na sebe, než jsem se odhodlal promluvit ,,Tak já půjdu ať vám uteče zbytek práce."popřál jsem u a bez dalšího slova jsem se dal na ústup domů. Neměl jsem to od kavárny daleko, tak jsem byl doma téměř hned. Dorazil jsem, ale byl jsem tak unavený, že jsem se ani nesprchoval nebo si nečistil zuby a už sebou praštil do postele. Ale usnout jsem zase nemohl, jak už u mě bývá zvykem. Jen jsem se převaloval na posteli a přemýšlel nad tím klukem. Furt dokola jsem si v hlavě pokládal stejné otázky. Jaká je šance, že to bude gay jako já? nebo... Měl jsem ho zkusit někam vytáhnout? Furt dokola jsem se sám sebe ptal na tyto otázky, než jsem usnul. A samozřejmě... Zdálo se mi o něm.  

Proč to musíš být domu vždycky taková dálka?? Ještě, než jsem dorazil domů, tak jsem si zašel do obchodu koupit nějaké jídlo. Bydlím sám, takže si všechno musím udělat. V obchodě jsem si vzal rýží a nějakou zeleninu. Jak jsem se dostal domů, tak jsem odhodil oblečení z práce do pračky a šel si připravit večeři. Zeleninu jsem si nakrájel a hodil na pánvičku, aby se trochu orestovala. Rýží jsem dal do vody a mezitím jsem si šel pro nějaké piti. Zelenina se orestovala, rýže uvařila a konečně se už mužů najíst. Zítra mám směnu od deseti do čtyř. Aspoň, že tak. Mívám i mnohem delší. Nádobí jsem umyl, dal si rychlou sprchu a šel si lehnout. Dneska už jsem byl pěkně unavený, takže chvilku potom, co jsem si lehl, tak jsem usnul. Dnešek byl hodně náročný.

Zdálo se mi o tom, jak se s tím klukem procházím po pláži a pak jsme se líbali a skončilo to... Vlastně ani nevím jak, protože jsem se probudil. Škoda. Dneska mám volno, tak jsem si šel udělat snídani. A nebyl bych to já, kdybych si tu snídani neudělal sladkou. Takže za půl hodiny jsem měl talíř lívanců na stole a zbytek v lednici. Vařit umím, protože když žijete tak nějak sám, si musíte vše umět udělat sami. Dojedl jsem lívance a šel jsem se projít. A opět bych to nebyl já, kdybych nechtěl mou procházku zakončit v kavárně.

Sakra! Sakra! Já zaspal.Rychle jsem vyběhl z postele, vzal si oblečení a běžel rychle do kavárny. ,,Promiňte zaspal jsem. Hned jdu pracovat.” Oznámil jsem, převlékl se a šel hned obsluhovat zákazníky. ,,Iku? Už je tu zas ten pán. Můžeš za ním jít?” Požádala mě kolegyně a já s přikývnutí odešel. ,,Vítejte pane. Co si přejete? Jako vždycky?” Na jeho obličeji se ukázal překvapený výraz a s úsměvem souhlasil. Zašel jsem dozadu pro čaj, zalil ho vodu, došel pro kousek koláče a nesl mu to. Když jsem mu to naservíroval, tak jsem se ho na něco musel zeptat. ,,Promiňte mojí drzost pane, ale...vám se tu opravdu tak líbí, že sem chodíte každý den?” To znělo opravdu vlezle.

################################

Tak to by bylo vše pro první kapitolu.. Tak co líbí? A co myslíte, že Tokiya odpoví na Ikův dotaz? :D