Čaj a koláček, prosím {yaoi}

Kapitola pátá

Ještě chvíli jsem tupě zíral do stěny a snažil se vymyslet, co budeme zítra dělat. Po chvíli mě stejně nic nenapadalo, tak jsem se na to vykašlal, víc přitiskl Ikua k sobě a spokojeně usnul. Ráno jsem se vzbudil o kousek dříve. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se vlastně včera stalo, ale když jsem si povzpomínal, padl jsem hlavou na polštář a dál spokojeně objímal Ikua. Tolik jsem po takovémto okamžiku s ním toužil a teď, když se tak stalo, tomu nemohu uvěřit.

Ráno jsem se probudil s příjemným teplem vedle sebe a to teplíčko jsem ze spánku objal to příjemný teplíčko. Pomalu jsem začal otevírat oči a před sebou uviděl Tokiyu. ,,Dobré ráno." Pozdravil jsem ho a sladce se usmál. ,,Dobré i tobě, vyspal jsi se dobře? Nebolí tě něco?" Zavrtěl jsem hlavou a víc se na něj natiskl. ,,Máme dneska něco v plánu? Nebo budeme jenom lenošit?" Já bych za sebe radši volil to lenošení, než někam jít.

,,Já bych radši le-"zastavil jsem se, když jsem slyšel, že Ikuovi zvoní mobil. Iku se pro něj hned rozběhl a za chvíli jsem slyšel z obýváků jen... ,,Ahoj mami...", tak jsem se rozhodl, že zatímco on bude telefonovat, já udělám snídani. Snídani jsem měl už hotovou, ale Iku stále telefonoval. Pak už jsem jen slyšel slova... ,,Tak přijeďte budu se těšit."ha! Bude návštěva.

Z kuchyně šla nádherná vůně a hned jak jsem položil hovor, šel jsem do kuchyně na snídani. ,,Co to tu tak krásně voní?” Koukl jsem se mu přes rameno a uviděl nádherně vypadající snídani. ,,Mňam.” Mlsně jsem si olízl rty a natáhl se projeden talíř. ,,Copak ti chtěla mamka?” ,,Chtěla ke mě přijet s tátou na návštěvu, ale bohužel nejsem doma, tak nic.” Toki se zatvářil zmateně a hned šel něco namítnout. ,,Zavolej jí a řekni, ať přijedou ke mě, aspoň mě budeš moc představit.” No jo! Bych ho mohl představit, l když mám někoho, koho mám rád. ,,Dobře, tak ještě vydrž.” Rychle jsem zavolal mamce a řekl, ať přijede na Tokiyovu adresu. ,,Měli by tu být za hodinu.”

Celkem jsem se těšil na jejich návštěvu, i když jsem byl celkem nervózní, co na mě řeknou. Pojedli jsme snídani a společně jsme se vyvalili na gauč. ,,Tak co ještě tu třičtvrtěhodinu budeme dělat?”zeptal jsem se ho zvídavě. ,,Em…”zamyslel se… ,,Nevím.” odpověděl stručně. ,,No tak si něco pustíme?”zeptal jsem se. ,,Jo můžem… Jen prosím už ne horor.” poprosil mě s lehkým strachem v těch jeho nádherných kukadlech. ,,Dobře a na co se chceš podívat?”zeptal jsem se ho, když jsem se přehraboval v CD-čkách.

,,Včera jsem tu viděl nějakou pohádku, ta vypadala dobře.” Když jsem jí uviděl, tak jsem ji rychle popadl a chtěl to spustit sám. ,,Iku! Dej mi to!” Vykřikl Toki a chtěl mi vzít CD-čko. ,,Tůdle.” Řekl jsem a pohádku dal do přehrávače. ,,První!” Zvolal jsem nadšeně a chystal se jí posadit na gauč, ale Tokiya mě chytl a shodil na zem. ,,Provokatére malý.” Trochu si dobíral náš výškový rozdíl. ,,Já nejsem malý.” Odporoval jsem a cvrnknul ho do nosu. ,,Jen, aby jsi si nemyslel.” Přitáhl si mě do vášnivého polibku a já mu je pomalu začal oplácet. ,,Takže, film by počkal?” Zavtipkoval trochu Tokiya.

,,To ti včerejšek nestačil.” udělal na mě roztomilý úšklebek, ale měl pravdu. Trošku mi to nestačilo. ,,A co když ne, co by jsi udělal?” protáhl jsem trochu větu a nechal ho přemýšlet. ,,Tak….tak...já nevím.” ale, ale, že by tady někomu došli slova. ,,Nezbývá nic jiného, než to zkusit.” jeho nádherný flíček na krčku jsem se pokoušel co nejvíce zvětšil, aby byl pořádně vidět, protože nikdo mi nebude brát mojeho Ikua. Rukou jsem mu pomalu zajel po tričko a hezky si mapoval každý kousek jeho nahé kůže. Tohle mi nikdo nesebere. Odteď je můj a já ho nikomu nedám. ,,No tak Toki, nebude to aspoň lepší na tom gauči, než na zemi?” jo, to by bylo lepší, vzal jsem ho do náruče a přesunul nás na gauč.