Čaj a koláček, prosím {yaoi}

Kapitola 7

Udělal jsem se a svalil jsem se vedle něj. Přitáhl jsem si ho do objetí a líbl jsem ho do vlásků. Bylo to prostě úžasné. Stejně jako on, či cokoliv co mohu dělat s ním. Chvíli jsme se vydýchávali, ale pak jsme se oblékli. ,,Eee Toki?"zeptal se mě Iku nervózně. ,,Ano zlatíčko?"zeptal jsem se. ,,Mohl by jsi mě hodit domů"odpověděl mi na oplátku. ,,Proč?"zeptal jsem se. Že by na mě byl za něco naštvaný? Ptal jsem se sám sebe v duchu. ,,Potřebuju si tam vzít věci. Zítra musím do školy."odpověděl. No jo vlastně... On chodí do školy... Plácl jsem se v duchu do hlavy.,,Není problém."pousmál jsem se.

Já sám bych malém zapomněl na školu. Jsem to pako. Rychle jsem na sebe nahodil oblečení a běžel za Tokim k autu. ,,Jen Iku, já nevím, kde bydlíš, takže mě musíš navigovat." To jsem Tokimu ani neřekl, kde bydlím?! Proboha! Já jsem fakt dement. Pomalu jsem Tokiho naváděl ke mě domů a během pár minutek jsme tam byli. ,,Klidně tu počkej, za chvíli jsem zpátky." ,,Iku počkej! Něco mě napadlo." Zastavil jsem se a čekal, co z něj vyjde. ,,Vem si všechno, co potřebuje s sebou. Bude lepší, kdyby jsi se nastěhoval ke mě. Aspoň by jsi nemusel chodit pořád pro věci."

Na to jen přikývl vytáhl tašky a začal si vše balit. Já mu samozřejmě pomohl. Balili jsme celkem dlouho, protože jsme to museli vše odnést do auta. Bylo už deset večer, když jsme měli konečně sbaleno. ,,Ty jo.... Ty máš strašně věcí."zasmál jsem se. ,,Ale jedna věc stále sbalená není."promluvil jsem a usmál se. Iku se jen bezradně rozhlížel po bytě. ,,Víš co to je?"zeptal jsem se s úšklebkem. ,,Ne!"řekl lehce podrážděně. ,,Tak já ti poradím."řekl jsem, vzal jsem ho do náruče a nesl do auta. ,,Už víš?"zeptal jsem se a políbil ho.

,,Jáá!" Vypískl jsem a pevně ho objal. ,,Správně, tak pojď, určitě si musíš připravit nějaké věci do školy." Přikývl jsem se, nasedl do auta a připoutal se. Během pár minut jsme dorazili domů a odnesli všechny věci domů. Skočil jsem se kouknou, jestli tam ještě něco nezbylo, ale nic tam nebylo, krom Tokiho. Ten ke mě přešel, chytl mě a odnesl do domu. Chtěl mě položit na gauč, ale já se ho stále pevně držel a nehodlal se ho pustit. ,,Já se chci mazlit."

Chvíli jsem sebou cukal, ale nakonec jsem povolil. ,,Dobře, ale musíš si potom připravit školu." Informoval jsem a lísali jsme se spolu. Mazlili jsme se dost dlouhou chvíli, když už mi přišlo, že už se musí jít připravit do školy. ,,Ikuuu... Běž si nachystat tu školuu."pronesl jsem s lehkou prosbou v hlase. Iku jen cosi zamrmlal, vstal a odebral se do ložnice.

,,No jo...už jdu." Zamumlal jsem a odebral se do ložnice, kde jsem si připravil věci a začal si dělat nedodělané úkoly. Aggrr...jak já tu školu nemám rád. Kdo něco takového stvořil, byl snad padlej na hlavu. Jako první jsem si vyndal matiku, kde jsem měl ještě pár nevypočítaných příkladů. Pokud to budu dělat tempem, jako do teď, tak jsem hotov někdy za týden. Pomoooccc.,,Iku? Nepotřebuješ pomoc, jsi tu už docela dlouho." Ozval se za mnou Toki a já s úsměvem přikývl.

Vzal jsem si židli a přisedl si k němu. ,,Tak ukaž, co nezvládáš."řekl jsem do ticha a přisedl si k němu. Iku mi dal sešit pod nos a já se do toho zadíval. Ha! To jsem měl na škole rád. To umím! Jásal jsem v duchu a začal jsem mu pomáhat. Po dvou hodinách neuvěřitelně dlouhého učení jsme byli hotovi. ,,Ufff..."oddychl jsem si a odnesl židli zpět. Byla už skoro půlnoc. ,,No... Tak okoupat, vyčůrat, pomodlit a spát!"vydal jsem rozkazy a zasmál se. Iku si tedy odhopsal do koupelny a já se svalil na postel. ->

Rychle jsem vběhl do koupelny, kde jsem si dal sprchu. Aspoň to teď díky Tokimu chápu, to je snad poprvé, co něco chápu z MATIKY! Sprcha hotova, teď záchod a potom pomodlit. Panebože...to zní fakt divně. Když jsem splnil i druhý bod, tak jsem se vplížil do ložnice za Tokim a pomalu si k němu lehl, abych ho nevzbudil. ,,A modlit se nebudeš?" Uchechtl se a já nefoukl tváře. ,,Jakoby jsi se ty modlil." Oba jsme se začali smát jak pominutí. ,,Teď jsem mě dostal zlato. Tak už pojď spát, jsem docela unavený." Souhlasil jsem s ním a uvelebil se na jeho hrudi, kde jsem po chvíli i usnul. -> jop :DXD tako to je dobryXD

Zdál se mi krásný sen, ale už si nevzpomínám, o čem byl. Probudil jsem se a Iku ležel na mě. Podíval jsem se na budík a bylo sedm. Začal jsem ho něžně budit.,, Ikuu... Vstáávej... Musíš do školy.." budil jsem ho tišším hláskem. Iku jen zamrmlal a spal dál, tak jsem se rozhodl, že mezitím vstanu a udělám mu snídani a svačinu. Na snídani jsem udělal palačinky a na svačinu jsem jen namazal obyčejný chleba. Když bylo vše nachystané, přešel jsem opět do ložnice a začal jsem ho opět budit. ,,Iku ale už vstávej... Musíš do školy." Iku se konečně probudil a začal se oblékat

To už je zase ráno? Pomalu jsem vstal z postele a ještě rozespalý se šel převlíknout. ,,Co to tu tak krásně voní?" Optal jsem a během chvilky mi odpověděl, že snídaně. To by mě vážně nenapadlo Toki. Došel jsem do kuchyně, kde jsem měl na stole naservírované palačinky.,,MŇAMKA!" Hned jsem se na ně vrhl a během chvíle byli pryč. ,,A nášup by byl?" Udělal jsem na Tokiho psí oči a doufal, že mi ještě přidá. ,,Aleee, tady je někdo malý jedlík." S úsměvem jsem přikývl a sledoval Tokiho, jak mi servíruje další porci. ,,Ale musíš si pospíšit, jinak nestíháš školu." Brrr, už jen když slyším slovo škola, tak mám husinu. Za chvilinku jsem to snědl, vzal si svačinu a běžel si vyčistit zuby. ,,Toki! Já už můžu!" Zavolal jsem z předsíně a nedočkavě čekal, až přijde i on. 

Když zavolal, že je připraven, okamžitě jsem doběhl a šli jsme dolů k autu. Iku mě naváděl k jeho škole. Dorazili jsme tam a Iku odešel do školy a já jel směr má “oblíbená” práce. Dorazil jsem tam a všichni ti lidé, které tak nenávidím na mě upírali zrak. Nevšímal jsem si jich a zaběhl do své kanceláře, kde jsem započal svou práci. Z práce mě až vyrušil ten nejméně příjemný člověk z celé firmy. Byl to Hiroki. Čirou náhodou i můj bratr, kterého jsem tak nenáviděl. Vždy jsem mu byl podřízený. Ať to bylo v dětství nebo teď v práci. ,,Udělej tyhle papíry a domluv mi všechny schůzky ty buzíku zasranej!”

,,Sachi! Počkej na mě!” Křičel jsem na svoji kamarádku, kterou jsem uviděl před sebou. ,,Iku-kun! Dlouho jsme se neviděli. Jak ses měl celou tu dobu?” ,,Dobře a co ty? Slyšel jsem, že jste se přestěhovali.” Tak jsme si povídali celou dobu, dokud nezačala hodina. Na mé štěstí jsme psali písemku, mám jediný štěstí, že mě to Toki naučili. Díky bohu...mám za dva! Sachi měla jedničku bez chyby. Vždycky byla chytrá, to se nedá zapřít. ,,Co děláš po škole? Nechtěl by jsi někam jít?” Chvíli jsem přemýšlel a její nabídku přijal, snad to Tokimu nebude vadit, že přijdu později. ,,Kam by jsme šli?” Oba jsme začali přemýšlet a Sachi napadl nějaký adrenalin park. Souhlasil jsem s ní a už jen čekal na konec školy.

Konečně jsem měl to bratrovo ponižování za sebou a už jsem čekal na Ikua před školou. Konečně vyšel… ale s-s nějakou holkou?! Začal jsem jančit v hlavě. Co když… když mě nemá rád? Přemýšlel jsem pesimisticky. Co když mě nikdy neměl rád a jen mě chtěl využít? Statečně jsem zamrkával slzy.

Když jsme vyšli ze školy, tak jsem šel se Sachi a před školou jsem uviděl Tokiho. S úsměvem jsem za ním běžel a skočil mu do náruče. ,,Ahoooj.” Vypískl jsem a dal mu pusu na líc. Přišla k nám i Sachi a nechápavě na nás koukala. ,,Jo, promiň Sachi. Sachi, tohle je můj přítel Tokiya. Toki, tohle je Sachi, moje kamarádka.” Oba na mě koukali a mrkali. ,,Toki…nevadí, když půjde se Sachi do adrenalin parku?” Optal jsem se o a čekal na odpověď. ,,Emm..n-ne..j-jasně že ne, ale v tomhle oblečení nepůjdeš. Pojď odvezu tě domu a pak vás tam s klidem hodím.” Šťastně jsem Tokiho objal a všichni jsme nasedli do auta. ,,Nevěděla jsem, že jsi no..gay.” Svěřila se mi Sachi a já se zasmál. ,,Já před týdnem taky ne.”

################################
Tak to by bylo vše. Omlouváme se, že to tak trvalo, ale měli jsme své osobní důvody. Ale už je to tady. Doufáme, že jste si to užili :) :) :)