Případ mrtvé ženy ✔️

kapitola 5.

Před třemi týdny

Někdy si situace žádala, aby Bethany zůstala déle v práci a dnes tomu tak bylo. Za okny už panovala tma a oblohu ovládal měsíc. Podívala se na hodinky a hlasitě vydechla. Už jí šly oči šejdrem a žaludek brečel hlady, ale měla to ještě tak na půl hodiny. Smotala si vlasy do drdolu a zamotala do nich tužku tak, aby jí držela ohon. Už se chystala zas pracovat, když jí zabrněl mobil. Cameron.

,,Halo, halo," řekla znechuceně do sluchátka.

,,Miláčku, kde tě mám?" Zaslechla v pozadí nějaký rámus a pak jí Cameronův smích málem urval uši.

,,Jau, to bolelo."

,,Promiň, ale je tu Elliot a pere se s Kylem, no a Kyle ho shodil ze schodů," popisoval, co se u nich děje.

,,A nestalo se mu nic?" strachovala se, i když bylo jasné, že podle toho, jak se kluci baví, je v naprostém pořádku.

,,Neboj, přežije to. Kdy přijedeš? Myslel jsem, že jsi říkala, že budeš v práci o hodinu dýl, ne o tři," zněl docela naštvaně.

,,Já vím, omlouvám se, ale musím to dodělat. Zejtra je prezentace. Přijedu co nejdřív, slibuju," přidržela mobil ramenem a začala ťukat do počítače. ,,Ne, ne, ne. Krucinál, to ne!" vykulila oči a začala mlátit do klávesnice.

,,Co se stalo?" zajímal se.

,,Něco se pokazilo. Celej počítač se vypnul a já nevím proč. Nemám to uložené, snad o to nepřijdu," zapnula počítač. Po chvilce se monitor rozsvítil. Najela si zase na svůj projekt. Když zjistila, že je fuč, s předstíraným pláčem narazila hlavou do desky stolu. ,,Je to pryč. Celá moje dnešní práce je fuč. Lásko, musím jít. Buď to tu někde najdu nebo to budu muset udělat znova. Pá, pak se ozvu," ani nepočkala, až se s ní rozloučí a zavěsila mu.

.......................................

Nakonec se Bethany povedlo najít daný projekt a stihla ho dokončit před jedenáctou. Už byla na cestě domů, když jí auto varovalo, že by měla natankovat. Zastavila tedy na nejbližší benzínce a dala autíčku napapat. Ona sama by si potřebovala zobnout. Rozhodla se, že si něco koupí. Otevřela dveře dost malé a staré benzínky. Za pultem stál postarší pán a jedinými zákazníky bylo šest černých hochů, co podle ni nepřišli na normální nákup. Pomalu procházela uličkou a hledala něco, co by se dalo sníst. Vzala si chipsy a šla k pokladně. Jenže tam byla ona banda a šikanovala starého prodavače. Plácali ho po tváři a posmívali se mu. Stařec, zřejmě ze strachu nic neudělal. Bethany však ano. Nebála se jich.

,,To jste tedy frajeři. Šest kluků v životní síle a šikanují tu starce, který se neumí bránit, co kdybyste prokázali trochu úcty, zaplatili a odešli." Ten největší se na ni otočil. Prohlédl si ji odshora dolů. Olízl si své typické velké rty a začal se smát. Po něm i ostatní. Byl to děsivý smích,  který měl vyjadřovat, kdo je tu šéf, ale Bethany tím nezalekl.

,,Nezabloudilas náhodou, prcino?" udělal krok k ní.

,,Jak jsi mi to řekl? Prcino? To ještě někdo říká? Hele, vypadáš docela chytře, tak by ses tak měl chovat. Zaplať a vypadni," hrdě vztyčila hlavu a dívala se mu zpříma do očí. Mladík rozšířil ústa,  čímž ukázal bělost svých zubů. Také jí koukal do očí, ale vyndal z kapsy peníze a položil je starci na pult. ,,Správná volba." Mladíci nakonec v tichosti odešli a ona mohla konečně zaplatit a jet domů ke svojí rodině.