Just play! [CZ, YouTube]

1. kapitola

„A poslední," oznámil mi fotograf a hned na to vyfotil poslední fotku. Oddechla jsem si, protože jsme tu strávili asi dvě hodiny a dalších pár hodin tu ještě budeme.

„Teď co?" zeptala jsem se, když jsem odcházela od bílé stěny a podlahy, která byla určena pro focení.

„Jdi do šatny, vizážistky se o tebe postarají, musíme nafotit další fotky," odpověděl mi fotograf a měnil objektiv.

„Jo, jdu na to," v duchu jsem si povzdechla, protože mě už bolely nohy z toho postávání. Alespoň, že jsem si teď mohla zase na nějakou dobu jít sednout do křesla a nechat se jen obskakovat slečnami, které ze mě dokáží udělat úplně jiného člověka.

„Slečny, prý jdeme na další," oznámila jsem jim ve dveřích do šatny. Jen se na mě otočily, usmály se a začaly připravovat věci na odlíčení, skincare a další podobnosti. Já si jen sedla do křesla, uvolněně povzdechla, protože jsem si asi po hodině konečně zase sedla, zavřela oči a nechala jednu dívku, aby mě odlíčila a druhá se pustila do odlakování nehtů.

Po chvilce jsem byla zase nenamalovaná a bez barvy na nehtech. Hned na to mi dívka s blonďatými vlasy začala na obličej dávat krémy a druhá, bruneta, mi nehty začala potírat olejem.

Po půl hodině jsem byla zase hotová. Už jen převléct a jsem připravena na další hodinu postávání před foťákem a světly. Měla jsem připravené černé tílko s dost velkým výstřihem na zádech, černý pásek kolem krku a bílo-šedé teplákové kraťásky. Na pravou ruku jsem si navlékla spirálkový náramek, který jsem ale měla poměrně vysoko, v polovině paže, jako kdyby na bicepsu.

Jelikož už jsem teda byla hotová, vydala jsem se zase do místnosti, kde se fotilo. Na place momentálně stála nabarvená blondýna v broskvovo-černo-bílém kompletu, který se skládal z crop topu a kraťas s vysokým pasem. Vlasy měla sčesané a hodně zalakované vlasy, až to vypadalo dost ulízaně. Oříškovo-broskvové líčení krásně kontrastovalo s její opálenou pletí. Oproti ní jsem já byla bílá paní.

„Zuzanie, teď si na řadě ty. A Simone, ty nikam nechoď, budeme fotit ještě něco málo s vámi naráz," rozhodl muž s foťákem před sebou a my dvě ho poslechly. Já si stoupla na své místo a čekala, jak mi vysoký muž s tmavými vlasy řekne, ať se postavím.

Po patnácti minutách bylo po všem a já se Simone jsme fotily ještě nějakou chvíli společně. Dalších několik zdlouhavých minut jsme dělaly šašky na foťák, dokud konečně nebylo po všem a my mohly zase jít do šatny, kde nás dívky odlíčily a my se mohly samy nalíčit tak, jak jsme chtěly. To nám nezabralo ani deset minut a už jsme se převlékaly do našeho oblečení; černé legíny, triko se spícím tygříkem a nápisem Thinks I'm good at it: procrastinating, mikinu, ponožky jsem si přetáhla přes nohavice, protože je to tak příjemnější, pohodlnější a teplejší. Sim na sobě měla tmavě modré jeany, vínové triko, černou mikinu a ponožky měla úplně stejně, jako já, přes nohavice.

„Bylo to dost zdlouhavý, co?" podívala jsem se na ní a odfrkla si.

„Jo, to bylo. Ale tak samy jsme si to vymyslely, že jo. Nemáme si na co stěžovat," uchechtla se s posměšným pohledem přilepeným na mě a já věděla, že má pravdu. Přeci jen jsme si tímhle z části splnily sen.

„Já vím, ale i tak. Nečekala jsem, že to bude až tak náročné," opřela jsem se zadkem o stůl za mnou a dál se dívala na dívku, která se snažila si své ulízané a nagelované vlasy rozčesat. Bylo vtipné jí sledovat.

„Říká holka- gyaah!" zaječela, když se jí povedlo si pár vlasů vytrhnout. To jí ale nezastavilo a pokračovala v boji dál, ale svou větu už nedokončila. I tak jsem ale moc dobře věděla, co mi chtěla povědět.

Po dalších asi deseti minutách jsme byly konečně v civilu a šli jsme se rozloučit se všemi lidmi, kteří s námi dnes spolupracovali na našem projektu. Nebylo to vlastně jen dnes, tenhle projekt rozjíždíme už od poloviny prázdnin 2016 a až teď, začátkem dalšího roku, se nám podařilo všechno zorganizovat. Už se nemůžu dočkat, až to dostanu pod ruku a budu to moci ukázat lidem na video.