Poslední šance

Univerzita

Takže jedu na univerzitu dost se těším, ale zároveň se i bojím. Dozapla jsem si kufr a šla dolů ze schodů, přišla ke dveřím, a než jsem stihla vůbec sáhnout na kliku, na rameno mi někdo dal ruku. Byla to moje máma.

,,Budeš mi chybět." Řekla s úsměvem na tváři.

,,Ty mě taky." Úsměv jsem jí opětovala.

Vzala jsem si kufr. A otevírala dveře a okolo prošla má sestra Lili, jak jinak než s mobilem v ruce. Její 19, za dva týdny jí bude 20. Odložila mobil, a šla mě odejmout, nic neřekla jen mě prostě silně objala.

Jsem mladší než má sestra, mě je 17, ale zas takovej věkovej rozdíl mezi námi není. Málem bych zapomněla jmenuju se Violett, Violett Cross. Né nečte se to jako Violetta ten seriál nenávidím, a taky nesnáším když musím někomu vysvětlovat že se to čte jinak no co, co se dá dělat. A taky jsem modrooká a mám dlouhé černé vlasy a jsem docela hubený ale nic extra. Když jsme nastupovala do taxi tak jsem ještě mávala mámě a sestře. Hned co jsem zaboucla dveře jsme se rozjeli. Vytáhla jsem si mobil a sluchátka a pustila si moje oblíbené písničky a opřela si hlavu o ruku a koukala na město.

Když jsem vystoupila z taxi tak jsem se nadechla. A podívala jsem se na mojí kolej se slovy.

,,Jo, teď budu bydlet tady"

Naštěstí kolej není od školy tak daleko což sem ráda. Bydlím v koleji která je jen pro holky. A protože bych si ráda odložila ten těžkej kufr tak jsem šla za starší paní za pultem zeptat se kde mám pokoj.

Dobrý den, mohla bych se zeptat kde mám pokoj?

,,Tvé jméno?"

,,Violett Cross."

,,Dobrá, tvůj pokoj je ve druhém patře číslo 11. Je mi líto že ti nemohu věnovat více času. Ale s tebou na pokoji je jedno děvče řekni jí že chci aby tě tady provedla. Zatím se měj."

,,Nashledanou a děkuji. Usmála jsem se."

Podala mi klíče a dál se věnovala práci na počítači.

Ahoj. Trochu krátká část, ale ostatní budou snad delší. Doufám že se vám tato část líbila. Budu ráda za každý vote a koment.