School with Dylan O'Brien [CZ] - POZASTAVENO

6. kapitola

Utíkala jsem celou cestu domů. Někdy jsem ještě slyšela jak na mě křičí. Celou tvář jsem měla mokrou od slz. Takovou bolest jsem ještě necítila. Takovou bezmoc. Proč? Proč to udělal.. opakovala jsem si stále dokola. Jen jak jsem zavřela oči viděla jsem je. Jess a Dylana. Ano už se vám můžu přiznat. Miluju ho. Víte nestává se každý den že se mnou začne bavit nějaký kluk a k tomu kluk jako on. Kluk který se směje mým trapným vtipům, probírá se mnou nejtajemnější otázky života. Zkrátka kluk který mě chápe a bere takovou jaká jsem. Když jsem přiběhla domů šla jsem rovnou do pokoje. Mamka za mnou přišla. ,, Zlato co se stalo ?'' Mluvila na mě přes dveře. ,, Nic nechte mě být !'' Zařvala jsem. Pak už jsem jí neslyšela.

Proč mi to udělal. Miluju ho. Je mi jasné že on mě ne. Jsem přece úplně obyčejná a nikoho nezajímám. Ale když on je tak .. říkala jsem si v duchu.

Pročítala jsem si naše staré konverzace. Koukala na mojí fotku s ním. A brečela jsem.. nic mi nedává smysl. Rozhodla jsem že se půjdu vykoupat. To vždycky pomůže. Šla jsem do koupelny. Tahala jsem za sebou nohy, hlavu sklopenou dolů, jako tělo bez duše.

Napustila jsem si plnou vanu a udělala milión pěny. Vlezla jsem si do teplé vody a zabalila se do pěny. Vzala si žiletku natáhla svojí ruku a několikrát se řízla. Jak mi tekla ktev tak mi přišlo že s ní odchází všechno špatné. Voda se zbarvila na rudo a já seděla ve vaně a s každou mou slzou se hladina krvavé vody zvyšovala.