Art Museum

°1. Něco jako amorův šíp°- část druhá

„Dost by mě zajímalo, jak jsi dokázal přežít dvacet let tvého úžasného života, když nejsi schopný se dostat ani z jedné pitomé peřiny,“ podotkl Emmett a sklonil se k Augustýnovi.

„A bla bla bla.“

„Budu hádat, zase na mě vyplazuješ jazyk?“ zeptal se Emmett mezitím, co tahal za deku všemi různými směry a všichni ostatní se na něj zaujatě dívali.

„Ne, mám strach, že bys mi chtěl dát francouzáka, kdybych vyplázl jazyk“ odsekl mu Augustýn a Jacob se rozesmál.

„Možná bychom tu měli trochu uklidit, domácí chtěl přijít zkontrolovat nějaké trubky a navíc nevíme kdy se brácha vrátí,“ podotkl Jacob a Augustýn si něco mumlal sám pro sebe.

„Už bys byl, kdyby ses pořád nevrtěl,“ zavrčel Emmett a Augustýn se usmál.

„Já jsem nechtěl, abys mi zajistil orgasmus, nýbrž abys mě vytáhl z té pitomé deky, takže fakt nepotřebuju už být.“

„To není deka, ale návlek na peřinu, Augustýne, a buď té lásky a neříkej mi, jak se ti doprdele povedlo lehnout si dovnitř povlečení, jelikož pokud ti to nikdo neříkal, tak do toho návleku patří peřina a ne ty! To není spacák, aby ses do toho narval!“ prohlásil Emmett a lehl si na Augustýna, přičemž se zapřel o skříň nohama a snažil se ho dostat ven.

„Buďme rádi, že alespoň nestrčil hlavu do polštáře,“ podotkl Jacob a Emmett se zašklebil.

„A nebo, že si v posteli nelehne pod matračku," nadhodil Emmett a spokojeně si sedl kousek od Augustýna, přičemž si prohlížel tu věc, kterou si Augustýn omotal kolem sebe.

„Hele, nechcete místo toho řešení, kde spím, sundat konečně tu věc?“ přerušil je Augustýn a důležitě se na každého z nich podíval.

„O co se tu asi celou dobu snažím?“

„Nemám tušení, ale zatím jsi ze mě udělal mořskou pannu.“ Augustýn se tvářil předstíraně naštvaně, ovšem jakmile Emmett sklonil hlavu, začal se smát a já si ho zaujatě prohlédla. Vážně měl tu divnou věc omotanou už jenom kolem noh.

„Měl bys mi děkovat,“ prskl Emmett a já sledovala, jak se mu rýsují svaly na každém kousíčku těla, když se znovu snažil Augustýna dostat ven.

„Za co konkrétně myslíš? Za to, že jsi ze mě udělal mořskou pannu, či za to, že mi zrovna šaháš mezi nohy?“ nadhodil Augustýn a Emmett se zarazil, přičemž po chvíli odskočil a zbledl. „A jinak, jakpak se bavíte pohledem na nás, Jacobe? Je to alespoň z poloviny tak vtipné jak si myslím?“

„Je to docela dost zajímavý pohled,“ odpověděla jsem za Jacoba a Augustýn se na mě zašklebil. „Něco mi to připomíná.“

„Gay porno?“ vyjekl Augustýn s nevinným úsměvem a Emmett uraženě něco odfrkl. „Po téhle zkušenosti už vím, jak se cítila Anastásie z Padesáti odstínů, teda až na to že Emmett je proti Christianovi naprostý žebrák, viď cukroušku? Ale počkat, měl bych řešení!“

„Toho jak se dostat ven z toho návleku?" nadhodil Jacob a Augustýn na něj vyplázl jazyk.

„Ne, toho jak vyřešit skutečnost, že Emmett nemá vrtulník narozdíl od Greye!"

„Strčíš si do zadku vrtuli a budeš mě vozit?" prskl Emmett a Týnek se uraženě nafoukl.

„Mohl bys laskavě přestat přemýšlet nad tím, co bys mi strčil do zadku? Máš totiž dost zvrhlé představy, Emmette!" Augustýn netrpělivě čekal, co mu Emmett odpoví, ovšem ten mlčel, a tak se Augustýn rozhodl pokračovat. „vážně, všiml sis někdy že jsi úplně posedlý mým zadkem? Jestli tak budeš pokračovat dál, budu ti muset říkat zadkomil!"

Emmett se teprve teď narovnal a upřeně se podíval na Augustýna, který se tvářil čím dál tím víc nevinně a já uvažovala, jak moc zlé to bude, pokud se zrovna ti dva do sebe pustí.
„Dám ti na výběr, Augustýne. Možnost "A" je že budeš konečně držet hubu a já tě dostanu ven z toho návleku na peřinu.“

,,A ta druhá možnost je?“ Augustýn tázavě nadzvedl obočí a Emmett se zatvážil ne zrovna přátelsky.

„Možnost B nemám a ani ji nebudu potřebovat, jelikož pokud se ti tahle možnost nelíbí, myslím, že dovedu zařídit, abys byl zticha. Klidně i násilím a pokud ani to nepomůže tak snad zvládnu i totální fyzickou likvidaci.“ Jacob chtěl něco namítnout, zřejmě že je to vydírání, ovšem raději zůstal zticha a já taky. Víceméně bylo dobře, že alespoň někdo dokáže Augustýna usměrnit.

„Totální fyzická likvidace? To znamená, že skončím někde zakopaný pod kytičkama, že ano?“ protáhl Augustýn s klidným úsměvem a Emmett se na něj ironicky zazubil, přičemž vypadal vážně nebezpečně.

„Minimálně. A to mi věř, že bych si dal záležet, abych tě zakopal pořádně,“ odsekl mu a zkoumavě se podíval na prostěradlo.

„A co když chci zpopelnit? Nemám rád hroby. Mohl bys mě třeba, co já vím, nechat vyschnout na parapetu nebo strčit do trouby? Jako aliby bys mohl říct, že ses snažil pouze vařit a nechtěně sis mě přitom upekl, to by ti každý věřil, teda alespoň ti, co tě někdy viděli, v uvozovkách řečeno, vařit, jelikož to, co ty provádíš, by se dalo označit spíše za plošnou likvidaci a ne kulinářské umění.“ Augustýn si poupravil košili a Emmett jen něco zamručel o vystěhování. „A vůbec, jak bys mě chtěl zrovna ty zahrabat? Vždyť by tě to přestalo v polovině bavit a nechal bys mě tam ležet nezahrabaného nebo by mi trčely nohy ven! A nemrač se nebo na tebe vypláznu jazýček!“

„No to se teda bojím, pamatuješ si na to, jak jsi nedávno chtěl odehnat toho psa od sousedku? Jak jsi mi tvrdil, že dokážeš být i dost děsivý? Myslím že jsi tu fenu tehdy přesvědčil o tom, že s ní chceš mít štěňata, jinak si nedokážu vysvětlit fakt, že má ten pes potřebu nám pokaždé označkovat rohožku, když projde kolem. A já bych si to vyložil stejně, kdybych byl pes a někdo na mě dělal zvuky typu: ,ÍÍÍÍÍHÁ frk frk ííííííeeea.“

„Alespoň někdo se mnou chce mít štěňata, viď Catharine?“ Augustýn se na mě zaujatě podíval a já raději uhnula pohledem. „A ty zvuky byly dost podobné hrozícímu psovi, nechápu jak si to ta fena mohla vyložit jako nabídku k páření. A ta hodná paní nám přece pokaždé koupí tu rohožku novou, když nám jí ta fena očůrá.“

„Týnku, ty zvuky nezněly jako hrozící pes, ale spíš jako osel, který se srazí s koněm, v lepším případě. V tom horším jako osel trpící zácpou. A to mi připomíná, že se mě paní Nováková ptala, jesti už je to lepší s tvým zážíváním, zřejmě tě slyšela vydávat ty zvuky. A já se jí nedivím, kdybych tě neznal, myslel bych si, že musíš minimálně odstřelit záchod, až se ti bude chtít jít na velkou. IÁÁÁ frk frk íííe“ Emmettovi se výrazně zlepšila nálada a já jen nepřítomné otevřela časopis. „A k té rohožce, sice je pravda, že nám pokaždé koupí novou a udělala to tak už čtyřikrát, ovšem ta dosavadní se mi zrovna moc nelíbí a můžeš hádat proč. A ten pitomý pes jí nechce ochcat, podvraťák hnusný.“

„Ale nepovídej, Emíku, já si myslel, že ti vadí, že si značkuje naše rohožky.“

„Nebudeš tomu věřit, ale rozhodně by mi nevadilo, kdyby nám označkoval rohožku s nápisem: Vítejte u nás, nebojte se zazvonit, rozhodně nekoušeme, máme totiž protézy. Vypadáme teď jako domov důchodců! A to zase kvůli tobě Augustýne!“

---

Původně jsem tuhle kapitolu chtěla publikovat později, ale rozhodla jsem se, že bude lepší ji sem hodit už teď. 💞🙈🎂🎂🎂