Art Museum

°1. Něco jako amorův šíp°- první část

,,Normální pitomec?" zopakoval po mně a upřeně se na mě díval. Sledovala jsem, jak si nechává spadat blonďaté vlasy do tváře a hypnotizuje mě pohledem, což dělal dost často. ,,To říkají holky obvykle klukům, když to s nima chtějí dělat, ale oni ne, protože v ten den už zrovna musejí spát s blondýnkou s kozama velikosti Ameriky. Což samozřejmě není můj případ." Augustýn se záludně pousmál a já tušila nad čím zrovna teď přemýšlí.

,,Samozřejmě, že to není tvůj případ, Augustýne, jen bych si teď dovolil podotknout, že všichni tady známe důvod, proč tě otec vyhodil z domu," pronesl Jacob důrazně a užíval si výraz Augustýna, který se mu všemožně snažil naznačit, že má být zticha, což Jacob přirozeně nemohl udělat.

,,Byl to úlet," konstatoval Augustýn polohlasně, jelikož i on pochopil, že Jacob mlčet v žádném případě nebude a s mírným úsměvem se na ně podíval. Tázavě jsem nadzvedla obočí a Augustýn se ušklíbl a nahnul se ke mně: „Nebylo to tak hrozné, jak to zřejmě bude znít."

,,Úlet? Tak nazýváš situaci, kdy tě tvůj vlastní otec najde v posteli s klukem? Páni, a kam jsi vlastně letěl? Protože takový úlet nemá ani stíhačka!" prskl na něj Jacob a Augustýn se neurčitě zašklebil.

,,Prostě jsem se spletl, moc to hrotíš," pronesl Augustýn nezaujatě a prosebně se podíval na Abbye, která nás sledovala s hrnkem v ruce. Myslím, že se skvěle bavila.

,,Co konkrétně sis spletl? Orientaci? Víš, docela se tě děsím, mám pocit, že jsi schopný znásilnit i záchod." Jacob si sedl kousek ode mě a povzbudivě se na mě podíval, zatímco se Augustýn snažil zahrabat do deky a podivně při tom vrčel. ,,Když nad tím uvažuju, zrovna nedávno jsem tě zahlédl bez kalhot u záchodu, nedělal jsi tam něco zvráceného, že ne?" Nahlas jsem se uchechtla a Týnek vydal nějaký podivný zvuk, což se zřejmě nedalo považovat za souhlas.

,,Jsi protivný jak osina v zadku," prskl na Jacoba a otočil se k nám, přičemž si nechal nohy rozkročené, takže vypadal jakoby minimálně rodil a odvážně otevřel jedno oko. „A abych nezapomněl, nemám tě rád, vážně ne."

,,Ve tvém případě bych o zadcích moc nemluvil," podotkl Jacob a Augustýn po něm hodil plyšového medvídka.

,,Ubližujete mi!" prskl na nás a vyčítavě se na mě podíval, přičemž vypadal víc roztomile než utrápeně. ,,Normálně se od vás odstěhuju a půjdu pryč. Daleko! Budu jako šnek, ten se taky může klidně odstěhovat. Jen bych se nechtěl plazit, takže budu šnek na nožičkách a hezký důstojně odejdu."

,,Neříkej nesmysly Týnku. Každý ví, že by ses od nás nedokázal odstěhovat," přidal se Emmet a Augustýn protočil očima. „A nedívej se tak na Cathy, mám silný dojem, že ti moc nepomůže, minimálně ne potom, co jsi minule předvedl na Aljašce, pamatuješ si to?"

,,Nepřipadá vám to jako přesila?" podotkla Abbey a soucitně se na Augustýna podívala, ale ten byl v té chvíli plně zaneprázdněný špulením rtů na Emeta, takže jí nemohl věnovat sebemenší pozornost. ,,Mohli byste ho nechat na pokoji." Čekala jsem, že se Augustýn k Abbey přidá, ovšem ten stále špulil rty na Emmeta a dokonce se mu povedlo při tom špulení vypláznout i jazyk, takže zřejmě vynalezl novou úroveň duck facu.

,,Ale Abbey, nebuď tak upjatá, vždyť je to jen sranda." Emmett věnoval Abbey svůdný úsměv, který mu Jacob oplatil ránou plyšovým medvědem a následně se postavil, aby Abbey obejmul.

„Ubližuješ mu,“ prskla Abbey a Emmett si prohrábl krátké černé vlasy.

„Vždyť se jen urazil,“ oponoval jí s úsměvem Emmett a přešel do kuchyně, aby se jí ztratil z dosahu.

„Já jsem se neurazil, já jen dělám kachničku!“ vyjekl Augustýn a přitáhl si blíž deku. „A dělám kachničku, protože se trápinkuju, vůbec mě nemáte rádi! A vyplazuju na tebe jazyk Emmette, jestli to nevidíš! A k tomu předchozímu, nepovídám nesmysly, nikdy. Vše co řeknu má hlubší pointu, vlastně jsou moje věty jako Bajkal, stejně hluboké. Chápeš, musel bys být ponorka, aby ses do nich dokázal dostatečně ponořit, Emmette, a to ty nejsi, ty jsi taková vodoměrka při nejlepším, hezky se to plácáš po hladině a občas zapíchneš svým bodavě sacím ústrojím nějakého jiného savce-"

„Augustýnku, ty už jsi viděl nějakou vodoměrku, která by zapíchla nějakého savce?“ zeptal se Jacob a tázavě nadzvedl obočí. „A vůbec, od kdy víš, že existuje vodoměrka?"

„Nech ho být, Týnek má svojí speciální biologii,“ křikl Emmett a podíval se na Abbey s nadějí, že ho pochválí, což se ovšem nestálo, jelikož se k němu Abbey otočila zády, a tak Emmet pokračoval, „když se minule díval na dokument o žralocích, po půl hodině se mě zeptal, kde vzal ten delfín zuby a následně se na to odmítl dívat s odůvodněním, že rozhodně nepodporuje nějakou rybu s protézou a že je to beztak reklama na paradontax, a že mu ten žralok připomíná toho dědka co bydlí pod náma."

„Jste neskutečně zaostalí, vodoměrka klidně může zapíchnout savce!" prskl Augustýn a opět si povytáhl deku. „Klidně bych vám to ukázal, ale zrovna jsem se zakuklil, a tak nemůžu předvádět vodoměrku.“

„Takže už neděláš kachničku, ale kuklíš se?“ podotkl Emmet a Augustýn se porozhlédl po pokoji, přičemž znechuceně zjistil, že plyšový medvěd je na druhé straně pokoje, takže po Emmetovi nemůže nic hodit a začal mě hypnotizovat pohledem v domnění, že mu tu plyšovou obludu podám.

„Ale ovšemže, že vodoměrka může sežrat savce. Jen si to představ, jako obvykle si to bude pojídat něco drobného a pak zahlédne jelena, co se půjde napít a řekne si: ‚No ty včeličko, to je oběd! Jdu na něj!' A šup, zapíchne ho a následně sním bude létat po lese, aby každý věděl, co ulovila. Prostě taková typická masožravá vodoměrka."

„Já bych třeba píchal výhradně jeleny, kdybych byl vodoměrka,“ poznamenal Augustýn a Emmet se rozesmál.

„Myslím, že ty bys ty jeleny píchal i kdybys nebyl ta vodoměrka, dokážu si to dost živě předsavit. Na copak asi narážím?“

„Na to, že bys měl sledovat míň porna?“ nadhodil Augustýn a Emmet se sklonil pro plyšáka.

„Nechápu, jak se můžu bavit s někým tak retardovaným, vážně mrhám svým životem.“

„Zase na tebe vyplazuju jazyk a vypadám jako rostomilá ještěrka, že ano, Catharine?“ Augustýn se na mě upřeně podíval a já se snažila dívat kamkoliv jinak, než do jeho šedých očí. „A vůbec jdu si něco uvařit a následně se odstěhuju, protože mě sereš, Emmete! A půjdu hned potom co se vykuklím, jelikož nemám sebemenší tušení, jak se mám z té deky vymotat.“ Opřela jsem se o opěrátko pohovky a zavřela oči, když něco těžkého dopadlo na zem a následně se to odplazilo pryč.

„Chceš pomoct z té deky, Týnku?“ vydechla jsem a otevřela oči.

„Ne v pohodě, Cathy, rád se tu plazím, připadám si potom jako bazilišek, je vážně super připadat si jako had,“ odsekl mi ironicky Augustýn a unaveně se opřel o skříň. „No dobře, kecám, prosím pomož mi. Jsem bezradný jako štěňatko a to ani štěkat neumím, umí dělat jen vrr RAF a to nezní moc autenticky, že?"

---

No dobře, ono to zřejmě moc děje mít nebude, hele. Ach jo, jednou už bych vážně měla vymyslet něco smysluplného no.

Jinak jak jste si užili víkend? Já bych se měla tak trošku jít učit, no...🙈🙈🙈

A jen tak mimochodem, to v gifu by měl být jako že Emmett- ne vůbec jsem se neinspirovala Stmíváním, nee:DDD