"Elizabeth?" promluvil jsem zatímco jsem čekal až se otočí, čekal jsem na její reakci.
"H - Harry?" řekla to tak tiše, opatrně. "Harry?"
"Jsem to já." pousmál jsem se sám pro sebe a šel k ní, když se otočila a já jí viděl do očí - měla v nich slzy.
"Jak - jak -"
"Pojď sem." natáhl jsem před sebe ruce a čekal jsem až přijde, až jí budu moct obejmout. "Proč pláčeš?" zamumlal jsem jí do vlasů zatímco jsem si jí držel pevně u sebe. Nemohl jsem tomu uvěřit stejně tak jako ona.
"Proč? Protože - protože jsi tady a objímáš mě." pousmála se, cítil jsem to. "Jak - jak jsi zjistil kde bydlím a - a -"
"Když mám někoho rád jsem schopný všeho." vydal jsem ze sebe a ona se ode mě odtáhla, koukala mi do očí.
"Co jsi řekl mámě? Musela se vyptávat." řekla s úsměvem a vedla mě na gauč kam jsme se posadili.
"Že se známe ze školy." pokrčil jsem rameny a nepřestával se na ní dívat, byla krásná. Beze slova se začala smát. "No co? Nic lepšího mě nenapadlo." zašeptal jsem aby to Holly neslyšela.
"Uvěřila ti?" optala se. Odpověděl jsem jednoduchým přikývnutím.
"Mám tu pro tebe něco." podíval jsem se na její tvář a usmál se. "Přinesu to, mám to v autě."
"Říkala jsem ti, že nic nechci." zakroutila hlavou.
"Ale já ti to chci dát, je to maličkost."
"Dobře." zamumlala a opřela se, čekala až přijdu.
Vrátil jsem se zpátky za El s kyticí růží, usmívala se jako sluníčko.
"To je pro mě?" zamumlala a bylo na ní vidět, že má slzy na krajíčku. "Vážně?" přikývl jsem a podal jí je. "Děkuju."
"Není za co děkovat, je to maličkost." přisedl jsem si zpět k ní a pozoroval jí, zas a znovu.
"Nikdy jsem nic takovýho nedostala, děkuju." usmála se na mě a objala mě. "Nemůžu uvěřit, že jsi sem jel jenom tak."
"Jenom tak? Jel jsem sem kvůli tobě Elizabeth."
Vždycky si připadala méněcenná, nikdy jsem jí nedokázal přesvědčit. Nikdy.
"Takovou dálku." vydala ze sebe a zakroutila hlavou.
"Neni to zas tak daleko, ne pro mě." zamumlal jsem.
"Děkuju, vážně." řekla s úsměvem na tváři a já jí ho oplatil.
Tohle byl jeden z mála dní kdy jsem jí viděl usmívat se, byl to jeden z mála dní kdy byla opravdu šťastná.
ČTEŠ
maybe she is different
Fanfiction"Ani si nemůžeš představit co se mi dělo v hlavě, když jsem našel Elizabeth v koupelně jak leží v krvi, ležela tam a byla úplně zticha. Měla zavřený oči, nevěděl co jsem mám dělat."