Tak jako jsem plakal teď jsem neplakal nikdy v životě. Vlastně ano, jednou. Když mi umřela sestra, ale tu už jsme zachránit nemohli.
Elizabeth jsem zachránit mohl, jen jsem se měl více snažit.
Dával jsem si za vinu to, že zemřela.
Bylo mi tak špatně po psychické stránce, chvílemi jsem si myslel, že se zblázním.
Seděl jsem sám v mém bytě u otevřeného okna a díval jsem se na nebe, na hvězdy, které zářily a u toho jsem ronil jednu slzu za druhou.
Mohl jsem pro ní vyplakat oceán.
Jednou z těch hvězd byla Elizabeth, moje malá Elizabeth. Rozplakal jsem se ještě více když jsem si stále v hlavě říkal, že už jí v životě ani jednou neuvidím. Už nikdy. Nebudu jí moct políbit, nebudu jí moct říct jak strašně moc jí miluju nebo co všechno pro mě znamená.
Byla pryč.
Navždy. A já jsem s tím nemohl nic dělat. Vůbec nic.
Byla někde daleko a já jsem mohl jen doufat, že je jí tam dobře. Lépe než jí bylo tady.
Možná to, že Elizabeth zemřela bylo pro ní osvobozením od vší té bolesti a strachu, který každým dnem zažívala.
Nikdy jsem nedokázal milovat, vždy byla v mém srdci jen ona.
Jen ona a napořád.
just stop your crying
it's a sign of the times
welcome to the final show
hope you're wearing your best clothes
you can't bribe the door on your way to the sky
you look pretty good down here
but you ain't really good
tadaaa
musim se přiznat, že jsem si trochu u tohohle pobrečela.
moc vám děkuju ♥
a plánuju už dlouho psát něco dalšího, ale nějak se k tomu pořád nemůžu dokopat tak mi hoďte komentík jestli by jste měli zájem.
jo a nezapomeňte mi hodit follow ♥
ČTEŠ
maybe she is different
Fanfiction"Ani si nemůžeš představit co se mi dělo v hlavě, když jsem našel Elizabeth v koupelně jak leží v krvi, ležela tam a byla úplně zticha. Měla zavřený oči, nevěděl co jsem mám dělat."
