Deník Toma Raddla

III.

       

Milý deníčku!
Dnes mám svůj den V (V jako Veldemort❤️)

...bylo to nutné, Voldy?...

Mám hned několik dobrých zpráv!
Mým přátelům Cygnusovi a Drueře Blackovým se narodila dceruška. Nejprve ji chtěli pojmenovat po mě! Jen si to představ! 'Tom Blacková' zní to krásně!

... Krásné jméno! Čekala bych na den, kdy rodiče jejich vlastní dcera 'Tom Blacková' za to pojmenování udusí ve spaní polštářem!...

A jelikož své jméno ze své hloubi černého srdce nenávidím, klidně bych jim ho přenechal. Ale nakonec od toho nějakým důvodem couvli a jmenuje se Bellatrix. Musím ale uznat, že 'Tom' by bylo zvučnější!
Proč každý kolem mne má potomky?! Také bych nějakého chtěl! Anebo ne? Ne! Rozhodně ne! To by byla zbabělost! Ale ještě o tom pouvažuji.
Nejprve bysem se ale musel dozvědět, jakým druhem magie se takové dítě vyrábí. Myslím, že to bude nějaké odvětví té černé.

...emm, na to se snad nic jiného nedá říct...

A pak bych mohl začít uvažovat nad jménem.

... V této části deníku následuje výpis všech možných a ve většině přídech nemožných jmen...

Death Voldiovič Raddle,
Calvary Voldemortová,
Distress Nagini Mort,
Abuse Deathová,
Young Voldy,
Murder Killová

... a spousty dalších. Už jenom těch šest mi přijde hodně divných (pokud ale chcete, přemůžu se a napíšu vám zbytek Voldyho výpisu 'jmen' do komentářů)...

Musím uznat, že mám talent na tak půvabná jména!
Nu, další dobrou správou je, že se mi podařilo vyvraždit celý klan mudlů! (neboli jak oni říkávají: "rodinu") Už dlouho jsem si takhle neužil. Musím ale uznat, že jsem za ten týden zahálení poněkud vyšel z kondice. Málem jsem zapomněl použít matoucí kouzlo na jejich mudlovského souseda a tím mu vpravit myšlenku, že všechny zabil on jedem na krysy.
Naštěstí mi můj geniální mozek ještě slouží!
Musím znovu zopakovat, že dnes se cítím skvěle! Napomáhá tomu určitě i to, že můj drahý přítel nejspíš přišel na stopu Fénixova řádu. Říká, že přibližně tuší, kde mají své sídlo! Ostatně mu vlastně nic jiného nezbývá. Kdyby to alespoň trochu netušil, čeká ho jistá smrt.
Brumby mi nedá v noci spát! Je to taková autorita! Jak mám co nejefektivněji zlikvidovat řád, když v jeho čele stojí ON! Vůbec nejlepší by bylo, kdyby přešel na naši stranu. Vždy, kdy jsem měl tu možnost se ho na tento návrh zeptat, jen jsem stál s pusou dokořán a hleděl do jeho moudrých, hlubokých, modrých očí. Ach Brumby! Proč mi to děláš tak těžké!
Všichni se domnívají, že z tebe jako z jediného cítím strach. Já z tebe ovšem cítím něco jiného. Cítím svěžest v člověku, kterému je odhadem tak 186 let. Cítím touhu po pomstě! Vždyť ty víš, jak se cítím. Spolupracoval jsi s Grindelwaldem. Byly jste velmi dobří přátelé. Mohli jste ovládnout svět, jako to chci teď já. Jen si to představ, všude krveprolití a nářek mudlovských šmejdů! No, není to jak sen? Jen kdybych měl odvahu tě oslovit Brumby! Určitě bys souhlasil. Věřím, že od prvního dne, kdy sis pro mě jen TY sám přišel do sirotčince, přeskočila mezi námi jiskra!

... A tady třetí 'kapitolka' deníku toho, jehož jméno nesmíme vyslovit končí...