Deník Toma Raddla

V.

Milý deníčku, dnes jsme se sešli s prvními Smrtijedy. To mě dostává k novině, že jsme vybrali jméno našeho spolku a sice Srtijedi!

...to jsme nečekali Voldy...

Vybrala ho vlastně osmiletá Bellatrix. Sám jsem spíš doufal ve "Voldy a jeho parta", ale musel jsem podpořit názor dcerky Blackových, abych si je více získal a podpořil názor, že vstoupení mezi Smrtijedy je to nejlepší, co ve svém mrzkém životě dokázali.

  Myslím, že Bella je jejich nejmilejší. Andromeda se jim ale moc nevyvedla (už jen pro to nevyslovitelné jméno). Je jí sice teprve šest let, ale už teď poznám, že to nebude vznešená a mocná čarodějka. Troufám si tvrdit, že je to moták. Ostatně, když jsem toto téma probíral s Cygnem, netvářil se, že by byl jiného názoru, a to je na své dcery velice háklivý. Stále cítím divnou potřebu po potomstvu (stále si kladu myšlenky, jak by asi vypadalo naše dítě s Albíkem Brumbíkem..)

...to raději nevědět!...

Cygnus se stále množí, a nevypadá, že by s tím chtěl přestat. Tři děcka, no není to moc? I když žádného syna, držitele rodu, také nemá. Ale určitě nebude chtít zahodit šanci a nějakého si udělá! Jako by mne vyzýval a provokoval! "Hej, Voldy! Mám o tři fracky více než ty!" Až se mi z toho rozpaluje pleš do běla!

  To jsem ale zase odbočil od tématu. Je opravdu skvělé, že nábor do Voldyho party  (tedy nábor Smrtijedů) se tak vydařil a já mohu hrdě prohlásit, že už mám nadosmrti upsaných dvanáct členů! A jimi jsou Cygnus a Druella Blackovi spolu se svými třemi dcerami, můj dobrý přítel mozkomor Desmond (bohužel bez rozkošné dcerky Dolores), který mi domluvil k úpisu dalších pět mozkomorů, a v neposlední řadě moje milovaná Nagini (bohužel se neumí podepsat, tak její členství ještě zvážím). 

  Co se týká mého přátelství s Orionem a Walburgou Blackovými, není tak pevné jako s Cygnem a jeho rodinou. Proto jsem je zatím mezi Smrtijedy nepřizval. Orion má totiž syna, není to tak dávno, co se narodil, a ani mne o tom neinformoval! Až dnes jsem se tu novinu dozvěděl od Cygna. Z Orionovi strany nebyla ani zmínka o tom frackovi, a ani si nevzpomínám, že by chtěli, abych ho pojmenoval! Mohl jsem mu vybrat nějaké zvučné a krásné jméno, ale ne, oni ho pojmenují Sirius! Zní to jako jméno pro nějakou podlou krysu! A už jsem se rozhodl. Pozvu je na čajový dýchánek o páté s Voldym s programem k povyražení (poznámka: vymyslet program jiný, než vraždění mudlů - všichni do 10 kilometrů jsou již dávno mrtví.) Až dorazí, budeme se skvěle bavit a v nepozorované chvíli jejich syna prokleji! 

...krásné zakončení dnešní kapitoly Voldy. Takové milé a odlehčené...