Když se další den probudil, byl v místnosti sám, cítil se o něco lépe a žebra už vůbec necítil. ,,Tak jak ti je?" Ozvalo se, ale on je přeci v místnosti sám. ,,Kdo to řekl?" Začal se otáčet rozhlížet se po místnosti, opravdu byl jediný. Náhle ho rozbolela hlava jako by mu někdo házel kamenem v hlavě o stěny lebky, ale bolest hned ustala. Sedl si a pokusil se vstát, zdálo se, že na něj látka už nemá takový vliv, všiml si zároveň, že už nemá do těla zavedené hadičky a mohl se volně pohybovat po pokoji. Rozhodl se, že se vydá na chodbu, aby zjistil co se tam sakra děje a proč mu nikdo nechce říct co se stalo. Vzal za kliku a otevřel dveře, hned jak otevřel dveře zastavila ho sestřička. Hned jak ji viděl, začaly mu v hlavě lítat myšlenky proč je tak bledá, ale zároveň má tak svítivé oči, ptal se sám sebe jestli neni nemocná nebo dokonce neni člověk, sám se nahlas nad svou myšlenkou zasmál, přičemž na něj sestřička nechápavě koukala. ,,Měl byste se vrátit na pokoj." Chytla ho za předloktí, ale hned jak to udělala, tak Filip ucuknul, měla tak ledový dotek, začal vážně pochybovat o její lidskosti. Náhle ho opět rozbolela hlava a ten samý hlas řekl ,,Zab ji! Zab ji a jsi volný." Náhle se mu zvedla ruka a držel sestřičku pod krkem, když se podíval dolů, viděl, že sestřička ani nemá nohy na zemi a jen bezvládně visí na jeho ruce, která ji poměrně silně mačká ohryzek a viděl jak se jí z očí vytrácí život. Chtěl ji pustit, ale nešlo to..pořád ji držel, dokud se nepřestala vzpírat. Položil ji na zem a vydal se temnou chodbou.
ČTEŠ
Země?
FantasyFilip se probouzí v nemocnici. Na nic si nevzpomíná, na jméno, kde je, kdo je, prostě nic. Až příchod návštěvy způsobí, že se mu z paměti vynoří první mlhavá vzpomínka. Od tohoto okamžiku se Filipovi postupně začínají vybavovat jednotlivé události...
