Země?

(Ne)důvěra

Po probuzení leží na posteli, ale je připoutaný, sedí vedle něj Markéta a dává mu ledový obklad. ,,Už jsi vzhůru...díky bohu." ,,Co se stalo?" Zeptá se zmateně. V tu chvíli přijde do místnosti Michal ,,To nám řekni ty, jak jsi to udělal?" ,,Udělal co? Nevim o čem mluvíš." ,,Nevíš?! Taková rychlost. Nikdo ještě nedostal Martina na lopatky a tys to udělal během půl minuty prvního souboje, první rána kterou ti dal by ti zlomila čelist, ale ty jsi normálně vstal, co jsi zač?!" Filip na něj jen zmateně kouká a neví co odpovědět. ,,Tak už něco řekni!!" Zařve Michal. ,,Já vážně nevim co se stalo!! Měl jsem černo před očima, neovládal jsem svoje tělo, mrzí mě co se stalo...i když ani nevim co se stalo." ,,Nevim jestli ti to můžu věřit...nikdy jsem tohle ještě neviděl, musim si to znova promítnout na záznamech...Máš štěstí že je Martin v pohodě a nic se mu nestalo." Řekne naštvaně Michal a odejde.
,,Co jsem to udělal?" Zavře oči Filip. Markéta ho pohladí po tváři ,,Ty za to nemůžeš, já ti věřím." Usměje se a políbí ho na tvář. ,,A teď se jdi ještě prospat ať jsi na zítra vyspaný." Usměje se, dá mu pusu na čelo a odejde. ,,Děkuju" usměje se falešně Filip. Když si je jist, že nikdo nepřijde, snaží se uvolnit z pout, jsou dost těsné, ale nakonec se mu to povede. Vstane, vezme si bundu a jde ke dveřím, otevře, je zhasnuto, potichu jde k východovým dveřím. ,,Pozor, někdo tam je." Ozve se hlas v hlavě a zasměje se. ,,Co tu děláš?!" Ozve se od dveří a Filip vidí postavu blížící se rychle k němu. Začnou se otevírat dveře od různých pokojů a vybíhají další, aby zjistili co se děje. V tu chvíli se Fil rozeběhne proti postavě od dveří, obejde ji jako by to byl jen sloup, kterému se chce vyhnout, rychle dveře odemkne a vyběhne ven. Slyší jak za ním běží a křičí ,,chyťte ho!! Nesmí utéct!!" Naštěstí je rychlejší a ztratí se jim v temném lese.