Zachraň mě!

Kde jsem?

Probudím se.Omámená jakousi drogou se snažím rozeznat co je realita a co jsou mé halucinace.Ležím přivázaná na nemocničním,špinavém lůžku.Prohlížím si okolí a pomalu zjišťuji,že všude jsou rozházené zakrvácené lůžka,stejné jako to,na které jsem připoutána.Chirurgické zrezlé nástroje se válejí úplně všude.Některé jsou rozbité.Většinu ale pokrývá silná vrstva špíny a zčernalé a zaschlé krve.Nalevo ode mne je veliká hromada naházených madrací.Ze stoustu vyčuhují ostrá péra a zaschlá krev jim přidává tu pravou psychopatickou atmosféru.Můj nos zachycuje opravdu nechutný hnilobný zápach rozkládajícího masa.Zvedá se mi žaludek.Uvedomuji si kde se nacházím.Právě ležím z mě neznámého důvodu připoutána na nemocničním lůžku ve staré opuštěné psychiatrické léčebně blízko od mého domu v Hellwoodu.

Přesně v té psychiatrické léčebně,kde před 5 lety masově zabil schyzofrenií trpící pacient Norbert Laer spolu se svými následovníky 125 jiných pacientů, znásilnili přes 56 sestřiček,kterých se poté hromadně také zbavil.A nakonec vyvraždili všechen personál.Přežila jen jedna mladá sestřička,které se podařilo jen tak tak utéct.Dva dny po té příšerné katastrofě napsala vše co se odehrálo ten den do dopisu a spáchala sebevraždu ve svém málem bytě.Policie jí našla po 14 dnech,když si začali sousedi stěžovat na opravdu příšerný zápach.
Když přijela policie Norbert Lear stihl pozabíjet všechny své pomocníky a uprchl.5 let o něm nikdo nevěděl.

K lůžku jsem přivázána silným a dobře stáhlím lanem.Kůži na zápěstí a kotníkách mám sedřenou od toho,jak se snažím vyprostit ze spárů mých pout.K smrti vystrašená vymýšlím plán útěku.Marně,ležím připoutána v nesnesitelném zápachu,omámena drogami,vystrašená k smrti a napokraji zhroucení.

,,Pomooooc,prosím.Pomožte mi někdo..."

Křičím z plných plic ale nikdo nepřichází.Vzdávám to.Smiřuji se s tím že tu umřu.

,,Prosím přestaň ječet!"

Nevím čí je to hlas.Ale vím, že je chlapecký,dospělý,ale také zlomený.Cítím z něj strach,zoufalství a bolest. Rozhlížím se kolem dokola.Vlevo za sloupem je přivázaný chlapec.Nevidím mu do obličeje.Postavou je o něco málo vyšší než já.Také je hubený.Usuzuji že je tu tak týden bez jídla.Nevidím mu do tváře,jelikož jí zaclání vysoký sloup.Jeho bezvládně vysící tělo je ke zdi připoutáno stejným lanem jako mé k lůžku.

,,Kdo jsi?Proč jsme tady?Jak jsem se sem dostala?A kde mám oblečení?"

Vychrlila jsem na něj mé otázky,aniž bych si všimla že je napokraji smrti a že jen ta předešlá věta ho připravila o veliké množství sil.

,,Prosííím,on se vrá...tí!"

On se vrátí?Kdo?O čem to mluví?
Omdlel.Jen na vteřinku jsem mu zahlédla do tváře.Jediné čeho jsem si všimla byly jeho blonďaté vlasy.

***
Vymýšlím plán.Uchyluji se k řešení kousání lana.Mé krvavé zápěstí sténá.Chlapec se probírá.Já zadržuji slzy.Překousávám jednotlivé články lana.Po půl hodině kousání,škrábání,trhání a dalších bolestivých věcí konečně uvolňuji svou pravou ruku.Když je i levá také volná,sedím na lůžku a koukám pořádně okolo sebe.Místnost to je velká a tmavá.Špína a krev je úplně všude.Můj pohled však skončil na něm.Chci ho konečně vidět.Vysí tam kde byl i předtím.Nečekaně.Zvedá hlavu a já se pouštím do osvobození mých kotníku.

,,Co děláš?Zbláznila jsi se?Zůstaň tam.On si tě najde.Budeš potrestána!!"

Je to magor.

,,Jak se jmenuješ?"

Ptám se.

,,Jayce."

Krásné jméno pro takového magora.Rozvázané a oteklé nohy posunuji směrem z lůžka a pomalu na ně nakládám veškerou mou váhu.Padám na zem.Bouchla jsem se o roh železného lůžka do hlavy.Cítím teplou řinoucí se čáru tekuté věci po mém čele.Krev.Jako by jí tu bylo už málo.Díky různým předmětům se posunuji blíž a blíž k Jayceovy.Chytám se zdi a pomalu rozvazuji jeho pouta.Nejdřív nohy pak ruce.Je na pokraji zhroucení a proto na mě padá celou svou váhou.Na chvíli zavrávorám ale svou rovnováhu udržím a i s Jaycem na zádech se šourám k jediným dveřím v místnosti.Je v bezvědomí a celkem i lehký takže to není tak hrozné.

,,On nás potrestá.Jsme jeho loutky.On je náš pán."