Zachraň mě!

Odpočívej v pokoji.

Je mi tak povědomý. Usilovně přemýšlím...

...kde jsem ho tak už mohla vidět. Ani za nic si nemůžu vzpomenout. Pořád je s Jayecem pozorujeme. Dýchám tak hlasitě že nebýt té bariéry dávno by nás našli.

V:,,Já moc dobře vím že jí její matka pravidelně nechávala upravovat vzpomínky,ale jelikož máme její matku my a ona tu teď běhá sama,riskujeme že si dřív nebo později na vše vzpomene. Magnusova moc je sice ohromující ale nestačí na to aby jí to vzpomínky vymazalo úplně."

Má matka mi nechávala upravovat vzpomínky? Páni tak to by možná vysvětlovalo to proč si na nic z dětství nevzpomenu. Šokuje mě to. Proč by to má máma dělala? Motá se mi hlava a padám. Ne abych padala dozadu nebo rovně jak se to dělá ve filmech. Já padám dopředu. Tudíž omylem a zcela neúmyslně pohnu s hromadou krámů a ta se celá s velikým kraválem sesunuje k zemi přímo těsně před třemi muži. Lekají se a udiveně vyskakují od stolu. Jejich pohled směřuje k zemi na všechno to harampádí a pak na nás. Jayce se na mě stejně jako oni podívá. Jsem zmatená a vyděšená.

J:,,Paráda Clary. Zrovna teď? Nemůžeš omdlévat v lepší chvíli?"

Pobaveně se na mě usmívá a připravuje se k boji. Čekala jsem horší reakci. Na to v jaké jsme situaci má až obdivuhodně veselou náladu.

V:,,Lovče! Má drahá! Ani netušíte,jak obrovskou mám radost. Teď vás můžu zabít oba najednou!"

Valentinovo proslov na přivítanou nezní moc přátelsky.

V:,,Thomasi! Jasone! Chyťte je. A naší milé Clary moc neubližujte. O tu se později postarám já sám."

Nechutným pohledem si mě prohlíží a ďábelsky se při tom směje. Podívám se na Jayce a ten už stojí v útočném postoji směrem k těm dvěma.

J:,,Drž se za mnou Clary. Až to tady dodělám budu potřebovat tvoji pomoc.
Tak pojďte chlapci,jako za starých časů,co říkáte?"

T:,,Budeš litovat dne kdy jsi se narodil,lovče."

Thomas stačil dlaň v pěst a napřahuje se na Jayce. Ten se šikovně vyhýbá a úder vrací. Thomas zuří a pobídne Jasona,který tomu zatím jen přihlíží,aby mu podal sekeru. Jasone mu ji háže ale mezitím stihl Jayce vytáhnout své malé kopí,které si vyrobil z kusů železa a skla. Thomas se rozpřahuje sekerou přímo na Jayce a ten jeho úder blokuje kopím. Všude lítají jiskry. Thomas dál útočí a Jayce se mu pokaždé hbitě vyhýbá. Jasone tomu všemu jen přihlíží a nakonec když vidí že na něj Thomas sám nestačí,přidává se k boji. Jen co zablokuje Jayce Thomasovu ránu přiletí na něj ze zadu Jasonova rána které se stejně hbitě vyhne jako těm ostatním.

Jayce je už unavený a tak mu chci nějak pomoct. Zvedám se ze země a do rukou popadnu nějakou železnou tlustou tyč. Opatrně a potichu přistupuji k trojici mužů a napřahuji se. Jen co se mi naskytne příležitost, udeřím Thomase tyčí do hlavy až se zarazí a nechá Jayce na Jasonovi. Otočí se na mě:

,,Ty jedna malá děvko!"

Pronese a udeří mě. Neudržela jsem rovnováhu a padám. Dopadla jsem na zem a dívám se na to jak Jayce obdivuhodně bojuje a jak ke mě Thomas kráčí. Sehnul se ke mě a chytá mě pod krkem. Vytahuje mě nahoru až do bodu,kdy se mé nohy nedotýkají země a můj krk tak silně mačká až nemohu dýchat. Naše oči se teď propalují pohledem. Můj pohled ho nenávisti probodává zatímco ten jeho ukazuje jak moc si tohle malé mučení užívá.

T:,,Dodělej to tady Jasone."

Padám do bezvědomí. Jediné co si před tím pamatuji je pohled na Jayce který prohrává. Oni ho zabíjí. Nechci aby se mu něco stalo. Je fakt že ho znám terve dva dny ale to neznamená že ho tu nechám zemřít.
***
S šílenou bolestí krku se probouzím připoutána opět ve stejné místnosti jako poprvé ale s tím rozdílem že tentokrát mě drží u sloupu. Přesně tam kde byl přivázaný umírající Jayce. Proboha! Jayce..

C:,,Jayci! Jsi tu? Jayci!!!"

T:,,Přestaň ječet. Lovec je mrtvý.

C:,,Lžeš! On není mrtvý. Je silnější než si myslíš. Až se odsud dostanu přísahám že tě zabiju!"

T,,Přesně touhle tyčí že?"
Směje se a tyč s velkým rámusem zahazuje někam pryč.

C:,,Jayce se pro mě vrátí. Vím že je naživu. Cítím to."

J:,,Je mrtvý. Sám jsem ho tím jeho kopím probodl!"

Křičí přes celou místnost přicházející Jason a vítězoslavně zvedá nad hlavou Jayceovo kopí. Nevydržím to ani chvílí. Pohled na krev stékající kapku po kapce z jeho kopí mě dohání k slzám. Už to v sobě neudržím a začnu hystericky brečet. Jayci,můj záhadný lovče. Věřím že tvá duše najde pokoje.Buď s bohem...

Pohled Jayce:

Po tom co mi už dochází síly a Clary sebou někam odnesl ten magor se nemůžu pevně soustředit na boj a tak vymýšlím různé strategie a jen se bezhlavě vyhýbám útokům. Jasně,musím Clary zachránit. Napadá mě jediný způsob který by mohl vyjít. Je trochu víc bolestivý,ale jsem lovec stínů. Bolest je naše druhé jméno. Vyndavám svou křišťálovou hůlku a nevědomky,aby si toho Jason nevšiml si jí schovám do rukávu. Nejdřív ho odzbrojím. Nemůžu riskovat že by mě zasáhnul jeho sekerou. Je nečistá a vyrobená pomocí černé nagie. Runy na černou magii fungují 4x pomaleji. Nemůžu si dovolit ztratit byť jen chvílí času. Po tom co jsem ho odzbrojil jsem ho nechal sebrat mi mou zbraň. Teď už ho jen ještě nechat mě zranit tak aby si myslel že jsem mrtev. Jenže mě nesmí zasáhnout od hrudníku vejš. Myslím že se chystá útočit. Zasáhnul mě do břicha. To jsem potřeboval. Hrozně to bolí a ztrácím veliké množství krve. Cítím že na mě jdou mdloby. Teď ale nesmím omdlít. Musím pomoct Clary. Předstírám smrt. Jasone je hloupý a chytnul se na to.

Jc:,,Opovažte se ublížit Clary!"

Vydám ze sebe předstírajíc svou smrt a "umírám".
Jason spolu s mým kopím odchází neznámo kam a když si myslím že je vzduch čistý, vytahuji svou hůlku a začnu si na ránu krelit runu zahojení. Pálí to,ale já to vydržím. Krev už pomalu přestává prosakovat mou košilí a po ráně zbyla už jen nakreslená runa. Tak a teď si jdu pro tebe,Clary..