Zachraň mě!

Valentine

Otáčím se a najednou...

....cítím šílené pálení na zátylku. Jako kdyby mi Jayce přiložil ke krku nažhavený kus tyče a kreslil mi nějaký znak. Přitom mnou projíždí ale zvláštní uspokojující pocit. Cítím jak ze mě padá všechen strach,vyděšenost a stres. Pomalu usínám. Už nevnímám nic. Zaplňue mě prázdnota.
***

Probouzím se a jediné co vnímám je něčí ruka hladící má odřená záda. Vyletím šokovaně vzhůru a prohlížím si okolí. Pálí mě zátylek a přejíždím si ho rukou. Hrozně to bolí. Jayce si mě přísným pohledem prohlíží.

C: ,,Co to má znamenat? Co se teď stalo a proč mám něco vypálené na krku?"

J:,,Zatím co jsi mě hlídala když jsem spal a nevšimla jsi si že jsem se probral,přemýšlel jsem o tom,zda jsi soustředěná na to,co teď děláš. Chtěl jsem si tě otestovat."

Odpovídá chladně. Co to proboha mele? On se dočista zbláznil.

C: ,,A co má sakra znamenat ta vypálená značka na mém krku? Zešílel jsi?"

J:,,Není to ledajaká značka. Je to runa. Civil jí nepřežije. Když jí nakreslíme civilům obvykle do hodiny zemřou v bolestivých křečí a na vyčerpání energie. Protože jestli má fungovat,musí se propojit s tělem a na to potřebuje hrozně moc síly,kteoru civil nemá. Runy fungují v podstatě na cokoliv. Dají ti sílu,uzdraví těžká zranění,zneviditelní tě. Opravdu dokáží cokoliv."

Usmívá se na mě takovým tím typickým arogantním úšklebkem. Civil? Co to znamená? Mimochodem právě mi řekl že být civilem tak to nepřežiji. To mě chtěl zabít nebo co?

C:,,Civil?"

J:,,Normální lidi."

C:,,Ty si mě chtěl zabít?"

J:,,Byla tu možnost že bys zemřela. A mě by to bylo vlastně jedno. Neznám tě a nic mi do tebe není. Ta kterou jsem ti nakreslil slouží k uspání. Je to nejslabší a nejjednodušší runa. Chtěl jsem zjistit co jsi zač. Tím že jsi přežila jsi mi potvrdila mou domněnku o tom že nejsi civil."

C:,,Nejsem civil? Co teda jsem? A proč tu jsem? Co to má vlastně všechno znamenat?"

J:,,Nevím co jsi zač. Možná jsi podsvětská. Tohle místo používá Valentine jako své sídlo. Něco jako centrála pro něj a jeho stoupence. Momentálně se nacházíme v mučírně. Tady drží zajatce a vyslýchá ne. Jsi tu nejspíš pro to,protože víš něco co chce vědět i on."

C:,,Podsvětská? Zešílel si? Co to znamená? A já mám vědět něco co on neví?"

Naznačuje že mám být sticha a kouká skrz škvíru v naší skrýši. Slyšíme hlasité dupání. Někdo sem jde. Potichounku si přisednu k Jayceovi a snažím se dívat tou stejnou škvírou. Vyskytuje se mi pohled na trojici můžu. Dva z nich poznávám. Thomas s Jasonem. Dva hromotluci kteří nás hledají. Třetí je ještě víc mohutnější než oni dva dohromady. Šedé mastné vlasy mu sahají až k ramenům,splývají s vousy stejně barevnými a dlouhými. Nahání mi strach. Projíždí mnou studená vlna. Jayce se ke mě otočí ale já pořád vyděšeně koukám na toho může. Naklání se ke mě a tajuplným hlasem mi do ucha šeptá:

,,Valentine. Nahání hrůzu že? Už zjistil že jsme utekli. Jestli nás najde,na místě nás oba zabije."

Můj tep se zvyšuje,do očí se mi hrnou slzy strachu a dýchám tak nahlas že bych probudila i mrtvého. On mě jen pobaveně sleduje a usmívá se.

,,Vím že tu někde jsou. Okamžitě je najděte. Jestli lovec zjistí jakou má ta děvka moc, bude jí chtít jenom pro sebe."

Valentineovo proslov mě zarazil. Já a nějaká moc? Vážně z toho šílím. Celý den slyším podivné příběhy o lovcích a cítím se jako kdybych uvízla v nějaké nesmyslné fantasmagorii. Valentine a spol. si sedají ke stolu,uvelebují se a začínají si spolu povídat. Nesoustředím se na to co říkají. Soustředím se jen na Valentina. Jako bych ho už někde viděla. Je mi tak povědomý. Usilovně přemýšlím...