Minato! Minato!
Bělovlasý mistr se marně sháněl po svém učenci, který se nikde neozýval. "Kde se sakra fláká?!" Pak mu to ovšem v jeho "chytré" hlavičce došlo.
Po Kushině se slehla zem a po Minatovi jak by smet... Jediné pádné vysvětlení co mě teď napadá je, že by se domluvili jít pryč spolu. Nechtělo se mu však uvěřit, že zrovna Minato může být tak lehkomyslný. Vždyť ve Vířivé vesnici odkud pocházela Kushina, mohou být ještě pozůstalí shinobi. Nebo různé pasti...! " Musím je co nejdříve zastavit!"
*****************************************
Po dlouhé noci plné měsíčního svitu, se Kushina trochu vyčerpala. Ovšem nějaká chakra jí sem tam ještě zbývala. Minato se držel kunoichi za zády jako klíště, ale žádné viditelné známky únavy neprokazoval. Přeci jen to Kushina utekla z nemocnice. On se jen "nabídl" jako doprovod...
Po dalším kilometru a půl však oznámil, že je vyčerpaný a že potřebuje pauzu. Kushina kupodivu vyslyšela jeho falešnou žádost a hned na prvním místě kde to bylo možné, se zastavily.
Dívka vyčerpáním usnula už po třetí minutě sezení. Chlapec se na ni díval a přitom intenzivně přemýšlel, jak se má zachovat. Spát se mu teď rozhodně nechtělo... Nakonec se rozhodl prozkoumat okolí a najít něco malého k jídlu. U Kushiny udělal svou dokonalou kopii - klon. Naposledy se po ní ohlédl a pak konečně vyrazil do hlouby lesů...
Vydal se směrem k Výřivé, ale zas ne tak daleko, aby se od Kushiny příliš vzdálil. Přece jen jeden klon ji nemůže tak dlouho ubránit. Ale taky se nedokáže bránit, když se Kushina rozhodne k útěku... Taky by to mohlo skončit tak, že by se museli vracet do jeho vesnice...
Rozhodl se už nepřemýšlet o takových věcech a klidně pokračoval dál. Seběhl strmý kopec a ocitl se u krásného jezírka s vodopádem, obklopeném rozkvétajícími Sakurami.
Odpolední slunce, ukázalo své jasně zářící paprsky a vodopád nabyl nové podoby. Jak překrásný je tenhle svět... Žlutý vodopád, stékající po malé skalce, si užíval své svobody a protancovával si cestu do kouzelného jezírka. Rozhodně se sem někdy vrátí. Obešel jezírko a pokračoval do nedalekého, jehličnatého lesíka.
Jako by les obklopovala nějaká magie. Bylo tady tak krásně, mohl by tu žít celý svůj život a byl by šťastný. Na chvíli zapomněl na všechny starosti. V kleku si sundal batůžek ze zad a začal sbírat velké fialové kuličky borůvek. Mezi mohutným borůvčím, nalezl i pár jedlých hub, které se vesele ukazovali světu.
Procházející kolem maliní velkého jako on sám neodolal a musel okusit alespoň jeden plod. Bohatství tohoto lesa ho velmi fascinovalo. Na velký obdiv mu však moc času nezbývalo, musel se dostat co nejdříve ke Kushině.
Slunce už se téměř dotýkalo skalky u oranžově zbarveného vodopádu a tak usoudil, že je čas k návratu. Cesta zpátky se však nezdála tak poklidná, jakou si ji představoval. Vzal to zkratkou, kterou si vyznačil na mapě a potkal spousty pastí. Přesně jak si myslel. Tady už musí být řádně opatrní. Jestli udělají jen sebemenší chybičku, bude je to oba stát život. Z krásného, nevinného lesa, se tak stala ta nejnebezpečnější část jejich putování.
*****************************************
"Minato? Kde jsi!?"
Dívka se starostlivě oháněla kolem sebe. Byla si jistá, že by ji tu takhle na večer nenechal. Po klonu už nezbyla ani stopa, protože mladík, jež jej vytvořil, se náhle objevil před překvapeným děvčetem. Rychle chytil zmatenou dívku za pusu, aby nestihla vydat žádný zvuk."Psst! někdo se blíží a mám dojem že vím, kdo by to měl asi být. Teď ti povím můj záložní plán a pamatuj, za žádnejch okolností nebojuj!"
Trochu neohrabaně si zase sedla a poslušně poslouchala, co jí potřeboval mladík zdělit.
Teď už jen mlčky čekali, až se dotyčná osoba ukáže na scéně...
*****************************************
Hustými křovisky se prodíral zkušený sannin. Byl si skoro jistý, že tudy jeho student procházel ale stop bylo velmi málo. Bylo však jisté, že sledovaný rozhodně není sám. Přes svou vůli se musel pousmát. Teď, když je Kushina s ním, ho musí alespoň o trochu zpomalit.
,,Neznám sice její bojové schopnosti ale je zraněná a to je má výhoda, které musím využít. Přece jenom je výhodnější sledovat zraněnou kunoichi než tu, co má čakry až po hlavu. A vůbec, sledovat kunoichi je můj obor..."
Rychle si dřepl na bobek a s tou největší silou, co narychlo dokázal vytvořit, vyskočil do koruny stromu. Ráznými skoky vyrazil kupředu a přitom stíhal pozorovat i ty nejmenší detaily, jež značily jejich nedávnou přítomnost.
Jsem blízko! Už jen malou chviličku a doženu je!
Střemhlav se řítil dolu ze stromu a přistál přímo před nimi. A mám tě Minato! Kunoichi se ani nezmohla ani na mírný pohyb. Sannin nad ni spěšně natáhl svou velkou ruku a než se dívka nadála, už všichni tři mířily zpátky do skryté Listové.
"Minato!!! To snad nemyslíš vážně, že jsi mně zradil?! A co náš plán?" Ale křik jí v tuto chvíli nijak nepomohl... Byla odsouzena se do Vířivé nikdy nedostat.
Už nikdy ji neuvidí a ten kterému důvěřovala nejvíce, se stal jejím největším nepřítelem.
