Nevlastní bratr

Epilog

Ráno jsem se vzbudila a bylo mi zase špatně. Alespoň jsem věděla, čím to je. Šla jsem do koupelny, kde jsem se umyla, namalovala a učesala si vlasy. V pokoji jsem se oblékla a šla jsem si udělat snídani. Měla jsem chuť na vajíčka, jenomže se mi nechtělo je dělat, a tak jsem si vzala jogurt. Udělala jsem si čaj a posadila se v kuchyni ke stolu.

"Dobré ráno Em."

"Dobré mami." Moc dobré ne, řekla jsem si. "Musím ti něco říct." Mamka se posadila ke stolu.

"Tak mluv." Vyzvala mě.

"Nevím jak to říct, protože je to prostě těžké to říct."

"Prodlužuj to. Ať je to co je to, chci to vědět."

"Jsem těhotná." Vydechla jsem potichu.

"Cože?" Vykřikla mamka. Bylo mi do pláče, bála jsem se, že to nepřijme, že mě v tom nechá samotnou, ale pak přišla věta, která mě opravdu v tu chvíli dostala.

"Spolu to zvládneme."

"Děkuju mami. A mám to říct i Connorovi?"

"Nemusíš. Já mu to řeknu. Mimochodem, zítra má oslavu narozenin. Zapomněla jsem ti to říct."

"Dobře, počítám s tím, mám pro něj dárek a teď mě napadlo, že bych mu mohla dát něco, podle čeho by poznal, že budete dědeček."

____________________________________

"Takže Connore, všechno nejlepší k narozeninám, hodně štěstí, zdraví, a no však to znáš." Je dopoledne a já chci popřát Connorovi, protože nechci, aby ten dárek viděl i někdo jinej. Rozbalil si dárek a poděkoval, měl tam nějakou voňavku, oblečení a poukaz na nějaké masáže s mamkou. Vzal do ruky druhý dárek a začal ho rozbalovat.

"Bože, co to je?"

"Tričko."

"Není nějak malé?"

"Není tak úplně tvoje."

"A čí teda?"

"Nooo, já čekám miminko."

"Pane bože." To bylo všechno co řekl a pak už jsem ho až do večera neviděla.

***

Už je oslava. Je tu hromada lidí. Shawn, jeho kamarádi, kamarádi Connora, prostě všichni. Byly jsme s mamkou v kuchyni a ještě něco připravovaly, když přišel Shawn. Mamka odešla, aby nás nechala o samotě, protože si myslela, že mu to řeknu, ale stejně jsem to nestihla.

"Tak si připijeme na tátu ne?" Přinesl Shawn dvě skleničky a nějaké víno.

"Já nebudu pít."

"Přesně proto s tebou nejsem."

"Proč?" Podívala jsem se na něj.

"Protože, prostě seš ještě malá holka, nic s tebou není, seš suchar, nejsi schopná se se mnou ani napít, když má táta narozeniny. Prostě jsi úplně k ničemu." Začaly mi téct slzy.

"Asi jsem malá holka a jsem k ničemu, nic se mnou není a jsem suchar, ale nepiju, protože čekám tvoje dítě ty debile."

Tímhle bych chtěla ukončit tenhle díl. Pokud chcete pokračování napište do komentářů.

Chtěla bych vám poděkovat za podporu, protože bez vás bych nebyla tam kde jsem.

Když jsem začínala, nikdy by mě nenapadlo, že budu mít tolik přečtení, votes a tak.

Začala jsem psát, protože mě to strašně bavilo a doufala jsem, že si tento příběh alespoň někdo přečte, ale tohle číslo? Prostě vám strašně moc děkuji za všechno a třeba se uvidíme zase u dalšího dílu.

Vaše Teri ❤