Celou cestu jsme si se Shawnem povídali. Mluvili jsme o tom, jaké to asi bude. Nový začátek, nový domov, nový rytmus a především – nový život, ve kterém už nebudeme muset utíkat. Před školou, povinnostmi, před ostatními. Budeme mít jen sebe.
Zní to jako sen mít prázdniny napořád, ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem cítila zvláštní směs radosti a nejistoty. Bylo to jako stát na vrcholu kopce a vědět, že když udělám krok vpřed, můžu buď vzlétnout nebo spadnout. A já netušila, co z toho mě čeká.
Máma říkala, že za týden už bychom měli být v novém domě. Měli bychom si pomalu začít balit. Slyšet to nahlas bylo zvláštní – jen pár měsíců zpátky jsem se sem přistěhovala se staženým žaludkem, plná obav. Tehdy mi připadalo, že přijdu o všechno. A teď? Teď odcházím s láskou, kterou bych si dřív netroufla ani představit.
Ale přesto to trochu bolelo. Po druhé za krátkou dobu balím svůj život do krabic. Tentokrát to ale nebylo jako poprvé. Poprvé jsem se stěhovala k "otravnému nevlastnímu bráchovi a jeho fotříkovi" – jak jsem to tehdy v duchu říkala. Teď se stěhuju se svým největším štěstím. S klukem, který mi obrátil život naruby, a já jsem mu za to vděčná každou vteřinou.
Přesto mě něco hlodalo. Jak to bude s naším soukromím? Tady jsme byli jen my dva. Ale tam? Tam budou rodiče. V tom samém domě. A i když dům má dvě patra, představa, že budu s Shawnem v pokoji, zatímco máma nebo Connor budou o patro níž, mi najednou připadala zvláštně trapná? Intimní? Možná obojí.
A jo – spíme spolu. Jen o tom nemluvím. Nahlas ne. Protože ve chvíli, kdy to vyslovím, to bude jako by někdo strhl oponu a ukázal náš vztah v celé nahotě. A to je děsivé.
Zatřásla jsem hlavou a rozhodla se, že místo úvah radši udělám něco praktického. Vzala jsem krabice a začala balit. Oblečení, knížky, kosmetika, pár vzpomínek, co se mi nechtělo nechávat za sebou.
Na každou krabici jsem lihovkou napsala velkým písmem:
OBLEČENÍ
KNÍŽKY
KOSMETIKA
A tu poslední... tu jsem radši nechala bez popisku. Byla směsicí všeho možného a i kdybych tam napsala "všechno ostatní", znělo by to zvláštně.
„Lásko?" ozvalo se náhle z koupelny. Ten hlas mě rozesmál.
„Co potřebuješ?" zavolala jsem nazpátek.
„Pomoct."
„A s čím jako?" zavrtěla jsem se pobaveně, už předem tušila odpověď.
„S balením." Typický Shawn. Usmála jsem se a vyrazila do koupelny.
„A mám tě!" vykřikl a ještě než jsem stihla cokoli udělat, sevřel mě v náručí. Jeho paže mě objaly kolem pasu tak pevně a jistě, že jsem na chvíli úplně zapomněla, co jsem tam vlastně šla dělat.
„Ty jsi vůbec nic nepotřeboval, že ne?" zeptala jsem se s úsměvem, když jsem mu viděla do očí. Byly hravé, zamilované... a moje.
„Jako bys mě neznala," odpověděl potichu. Jeho rty se dotkly mých a já v tu chvíli přestala myslet. Všechno bylo pryč – stěhování, krabice, obavy, všechno zmizelo ve chvíli, kdy se mě dotkl. Byl něžný. Takový, jaký je jen se mnou. Nikdo jiný ho takhle nezná. A já? Miluju každou jeho stránku. Každý dotek, pohled, každý úsměv. Zasmála jsem se, když mě začal lechtat. „Shawne, přestaň!" křičela jsem mezi výbuchy smíchu.
„A co z toho budu mít?" zeptal se s hranou nevinností.
„Dobrý pocit, že děláš radost svojí holce?" nadhodila jsem s nadějí.
„Na tohle já nehraju," zasmál se, sklonil se ke mně a přitiskl mi polibek na rty. Jemný, dlouhý, hladový.
Odnesl mě do postele. A ano, asi je každému jasné, co následovalo. Ale to, co bylo mezi námi, nikdy nebylo jen o tělech. Bylo to o spojení. O důvěře. O tom, že jsme v bezpečí. A já? Cítila jsem se milovaná. Skutečně milovaná.
ČTEŠ
Nevlastní bratr
Fanfiction„Nikdy bych nečekala, že právě on obrátí můj svět naruby." Emily je dívka, která se snaží najít své místo ve světě, který se jí mění před očima. Nová rodina, nové vztahy, nové začátky. A on. Ten, který ji dohání k šílenství... i k lásce. Jeden dům...
