Vystoupí Kapulet, hrabě Praris a Sluha
KAPULET: Monteka stihne stejný trest jako mě,když porušil by mír. Snad dokážem žít spolu v míru,věk už na to máme.
PARIS: Oba jste stejně vážení a ctění a dlouhý svár vám byl jen ke škodě. Ted' však k mé prosbě.Jak mi odpovíte?
KAPULET: Jen řeknu znova, co už dávno víte.Má dcera ještě musí poznat svět,je příliš mladá-sotva čtrnáct let.Však léto dvakrát nevydechne ani,a ona bude zralá na vdávání.
PARIS: I z mladších už se št'astné matky staly.
KAPULET: Však brzo zvadnou, když se brzo vdaly.V zemi jsem pohřbil všechny,co jsem měl,ona však bude dědičkou mé země. Jen se jí dvořte, milí Parisi,má vůle na té jej závisí:Když z vlastní vůle vybere si vás,v souladu s já rád vám dám svůj hlas.Přátele zvu dnes večer na banket,co pořádám už pěknou řádku let. Vy, pane,patříte k těm nejlepším,prosím vás přijd'te-zvu vás,jestli smím.Spatříte dívky, které krásou žhnou,až hvězdy na nebi hned pohasnou,a vám se touhou zatočí tak hlava,jak se to mladým mužům zjara stává,když fešák duben mezi poupaty kulhavé zimě šlape na paty. Zrakem i sluchem z nich vybírejte,té nejkrásnější nejvíc přízně dejte.Má dcera bude pouze jedna z mnoha,kdo ví,zda k ní se upře vaše touha.Pojd'me(SLUHOVI:)Ty koukej mazat,honem jdi,Veronu pěkně celou obejdi-tady máš seznam pánů,vzácných dam,které mým jménem dneska pozveš k nám.
Odejdou Kapulet a Paris
SLUHA: Tady máš seznam pánů, vzácných dam,které mým jménem dneska pozveš k nám.Ne nadarmo se povídá,že krejčí se má držet kopyta,švec náprstku,rybář štětce a malíř udice.A já mám koukat mazat,ale at' koukám,jak koukám, nevykoukám nic.K čemu je mi list,když neumím číst.Nejsem intelektuál.Ale tady zrovna jeden jde.Dokonce dva.
Vystoupí Benvolio a Romeo
BEVOLIO:Už toho nech a ohen' ohněm spal,pláč pláčem vyplač,to prý léčí oči,pak smutek smutkem zažen' ,žalem žal,závratí závrat' ,kdyýž se hlava točí,jed jedem otrav a tím zaručeně vyléčíš lásku láskou k jiné ženě.
ROMEO: Na to je nejlepší prý jitrocel.
BEVOLIO:Na co prosím tě?
ROMEO: Na polámanou lásku.
BEVOLIO:Zbláznil ses,Romeo?
ROMEO:Jsem na tom hůř než blázen.Zavřeli mě do cely,nedávají mi v ní jíst a mučí mě a-Příteli,bud' zdráv.
SLUHA: Dobrej den přeju.Umíte číst,pane?
ROMEO:Já čtu osud ve svém neštěstí
SLUHA: Tak to zvládnete i po paměti,ne? A něconapsanýho byste přečíst uměl?
ROMEO: Ano,když budu znát písmo a řeč.
SLUHA:Dík za upřímnost.Bud'te sbohem,pane.
ROMEO: Hej,počkej příteli.Já umím číst.(Čte z listu:) ,,Pan Martino s chotí a dcerami, Pan hrabě Anselmo a jeho sestry.Ctihodná vdova,madam Vitruviová,Pan Placentio,jeho neteře,Merkucio,jeho bratr Valentin,Strýc Kapulet a jeho chot' a dcery, sestřenka Rosalina s Livií,Valentino a jeho bratranec Tybalt,Lucio s roztomilou Helenou.'' Moc krásná sešlost.Kam že mají přijít?
SLUHA: K nám-
ROMEO: Na večeři?Kam?
SLUHA: K nám.
ROMEO:Kam k nám?
SLUHA: Do domu mýho pána.
ROMEO: Kdo je tvůj pán?Měl jsem se zeptat dřív.
SLUHA:Já vám to řeknu i bez ptaní.Můj pán je zámožnej a velkej, no zkrátka Kapulet. A jestli vy nejste zrovna od Monteků,přijd'te taky.Bude vínko.Bud'te sbohem,pane.
Odejde
BEVOLIO:Na téhle hostině u Kapuletů bude tvá milovaná Rosalina a s ní i všechny krásky z Verony. Jdi tam a střízlivě sám porovnej její tvář s ostatními,a v tu ránu se tvoje labut' změní v černou vránu.
ROMEO: Kdyby mé oči tou lží zradit chtěly tu božskou tvář,at' slzy hořem hoří.Oči,co v moři slzí nezemřely,jak kacíři at' uhoří v tom hoři. Třebaže slunce nevidělo málo, takobou krásu nikdy nepoznalo.
BEVOLIO:Zdá se ti krásná,jiné nevnímáš, nebot' jen pro ni obě oči máš. Až váhy tvých dvou očí vyváženě spočinou jednou i na jiné ženě,krásou tě ona udeří jako blesk a Rosalina rázem bztratí lesk.
ROMEO: Já nepůkdu tam hledat novou krásku,jenom chci vidět znovu svoji lásku.
Odejdou
