DREAMING OF YOU

1. KAPITOLA

„Jsem doma, Ily" Ozvalo se z předsíně. 

Zvedla jsem se z pohovky a vypnula televizi s dokumentárním filmem. Víte, miluji dokumentární filmy, nemůžu se jich nabažit. Nejvíce mám ráda nějaké o přírodě nebo kulturách. Asi je to zlozvyk nebo něco takového, ale vždy se snažím najít situace, kde budu sbírat informace a naučím se něco nového. A aby se nestalo, že bych nějakou zajímavost někdy zapomněla, tak si je zapisuji do svého deníku. Ano, asi jsem divná. Tedy, já jsem určitě divná, mám to potvrzené od lékaře...

„Ahoj, tati. Tak jak bylo?" Pozdravila jsem a namířila své kroky rovnou do kuchyně, kde jsem připravila večeři Naší oblíbenou omeletu s tím, co najdeme v lednici.

„Dobře. Sarah si našla přítele a taky se zúčastnila vědecké olympiády." Spustil táta pyšně. Trochu si povzdechnu. Na mě být takhle pyšný nemůže.

„Páni, tak to jim přeju." Řeknu s trochu sarkastickým nádechem, ale ne proto, že bych to své sestře, kterou pro vaši informaci mám opravdu ráda, nepřála, ale proto, že já na lásku nevěřím. Nikdy jsem se nezamilovala a přišlo mi i k smíchu, jak se ostatní kvůli lásce dokáží změnit.

„Hah." povzdychl táta teatrálně a zadíval se na mě. Seděla jsem u stolu a upřeně pozorovala zeleninu zapečenou s vajíčkem.

„Víš, také říkala, že jí mrzí, že jsi nešla s námi." Promne si ruce a sedne si k jídlu. Vezme příbor do ruky a zastaví veškerý pohyb, co doposud dělal. Asi čeká, že něco řeknu. Ale já nevím, co mám říct. Prostě jen sedím a mlčím. Do očí se mi začínají drát slzy, ale snažím se to zastavit. Nechci, aby si táta o mně myslel, že jsem slabá, chci, aby si myslel, že má silnou dceru.

Vím, že svou nemocí zatěžuji celou rodinu. Se starší sestrou Sarah se nevídám a stejně tak to mám i s mámou, jejím přítelem, nevlastním bratrem Lukem a kamarády. Můj společenský život už neexistuje. Jediný člověk, s kterým dokáži mluvit, je táta. Snaží se mi pomáhat, ale sám neví jak. Ani já to nevím. Dojíždím každý čtvrtek k psycholožce Kate a to je vlastně jediný den, kdy vyjdu z domu. Nechodím ven. Bojím se světa tam venku. 

Svou nejlepší kamarádku Mandy jsem neviděla už půl roku. Dříve jsme dělaly všechno společně, byla jako má druhá sestra. Snažila se mě vždy chránit, ale jednoho dne to prostě nezvládla. Teď už se kvůli mé nemoci nesetkáváme. Na nikoho z bývalých spolužáků nemám kontakt,vlastně nemám ani mobil. Jsem všemi způsoby odstřižená od civilizace.

A i když doktorka Kate tvrdí, že když se budu snažit, tak se vyléčím, já to začínám pomalu vzdávat.

Pozn. autora: Zdravím, jestli jste to opravdu dočetli až sem - tím nechci říkat, že je to dlouhé. Je to samozřejmě velmi krátké - tak moc děkuji, že jste věnovali těch pár minut mé první kapitole. Jak se říká začátky jsou vždy těžké, takže očekávám kritiku :-) Jen do mě. 

Nadcházející díly budou ovšem delší, toto jsem napsala krátké ve smyslu, že se seznámíte aspoň trochu s hlavní hrdinkou příběhu. Za veškerou odezvu budu velmi ráda! 

xx

Terez