DREAMING OF YOU

4. KAPITOLA

Nevěděla jsem, co dělat. Jeho kamarádi si stále něco šeptali. Bože, to je trapas. Nemůžu se ani pohnout, jen zírám do blba. Ačkoliv jsem se jeho ruky nechytla, popadl mě a postavil na nohy. Jednou rukou mě při zvedání chytl okolo pasu a já cítila mráz, který mi projel celým tělem.

Hlavu jsem měla rovně. Byl asi o hlavu vyšší než já, takže můj pohled směřoval přímo na jeho hruď. 

„Jsi v pohodě?" Zeptal se podruhé, ale už s posměškem. Musím vypadat jak blázen. Celá se klepu.

S vystrašeným výrazem jsem mu pohlédla do tváře. „H-hm." Vydala jsem ze sebe. Pane bože, Ily, co to děláš? Ptala jsem se sama sebe. Chtěla jsem utéct, ale on mě stále držel ve svých rukách.

Otočil se směrem ke svým kamarádům a pak zase na mě. Svým pohledem mě přímo probodával.

V hlavě jsem si napočítala do deseti a vytrhla se od něj. Rozeběhla jsem se a ačkoliv jsem měla chuť se schoulit do klubíčka, tak jsem utíkala směrem do Starbucksu. Ke svému cíli. Cítila jsem, jak mi po tvářích tečou slzy. Vrážela jsem do lidí, kteří se za mnou vždy otočili a něco si mumlali pro sebe. Bylo mi to jedno. Chtěla jsem zmizet z tohoto světa.

Můj mozek je odlišný od těch normálních. Ostatní, když vrazí do kluka, kterého přímo nesnáší, tak se zachovají stále cool Setřou ho nějakou hláškou a odchází pryč. Ale ne, já propadám panice a prostě se rozbrečím, protože to je součást mé nemoci.

„Hah." Zasmála jsem se pro sebe, i přes to, že jsem byla totálně udýchaná, bodalo mě u srdce a na tvářích mě studily slzy. Dokázala jsem to! Nemůžu tomu uvěřit. S pyšným pohledem si prohlížím budovu, kde se nachází Starbucks. Třikrát se nadechnu a odhodlám se jít dovnitř. Vůbec se mi nechce, nejraději bych se otočila a šla zpátky domů, ale už mám vše na dosah ruky, tak proč to vzdát...

„Děkuji." Řekla maminka s kočárkem, které jsem podržela dveře. Zmohla jsem se jen na úsměv a hned couvla o dva kroky zpátky. 

Mířím směrem k pokladně a zhluboka dýchám. Jsem plná euforie. Zastavila jsem se v krátké frontě. Čekala jsem tu tedy více lidí. Ne, že bych si stěžovala, spíše naopak. 

Ve frontě jsem stála asi pět minut a prohlížela si mezitím celou kavárnu. Soustředila jsem se na všechny detaily, abych se uklidnila. Když se blížila řada na mě, dostala jsem strach a v hlavě jsem si nacvičovala, jak pozdravím a co vůbec řeknu.

„Dobrý den, slečno, co to bude?" Usmála se paní za pokladnou a já si až po tom, co promluvila všimla, že přede mnou už nikdo nestojí. 

„D-dobrý den, jedno čokoládové frapuccino s sebou, p-prosím." Vykoktala jsem. Snažila jsem se vypadat, co nejvíc v klidu. Já myslím, že to jde skvěle. Před odchodem z domu jsem ani nečekala, že sem vůbec dojdu. Tedy, asi k tomu pomohl ten trapas, který mě donutil běžet.

„Poprosím tedy jméno." Pohlédla na mě a stále se usmívala.

Chvíli jsem mlčela, než mi došlo, že bych měla mluvit. „Ily."

„Dobře, děkuji. Hned to bude, ano?" Odešla a uhnula mimo frontu, aby si mohli objednat další lidé.

***

Když jsem dostala do ruky svoje frapuccino, odešla jsem z budovy, abych se nadechla čerstvého vzduchu. Já to dokázala! Smála jsem se a vzhlížela k obloze, která byla nádherně bez mráčků.

Sebevědomě jsem se vydala zpátky domů a vychutnávala si Starbucks. Spatřila jsem hodiny, které stály na budově školy. Bude jedenáct. Krásná práce, Ily! Pochválila jsem se a pokračovala v cestě. 

V ruce jsem mnula kelímek a všimla si napsaného jména. Jako vážně? Svraštila jsem obočí a na čele se mi vytvořila jemná vráska. Místo Ily tam byla napsáno Lily. Fajn, v pořádku, to nevadí. Hlavní je, že jsem to zvládla.

Po příchodu domů jsem se svalila na postel a přemýšlela o dnešním dobrodružství. Vždy, když jsem si představila trapas se Skyem (Ach, omlouvá se. Jméno toho idiota, do kterého jsem vrazila - Ne, nemám ho ráda.), pocítila jsem zvláštní pocit, který jsem ještě nikdy předtím necítila. Při pomyšlení, jak mě probodával svýma velkýma očima jsem se usmívala. Pak jsem si ale uvědomila, že něco není v pořádku. Proč se cítím tak, jak se cítím?

Pozn. autora:  Vytvořila jsem nový cover k tomuto příběhu. Myslím, že je o hodně hezčí. Tedy, není to nějaké veledílo, ale přece jen to trochu práce zabralo :-D 

Snad se tato kapitola líbila<3

xx

Terez