DREAMING OF YOU

6. KAPITOLA

Další den jsem se probudila velmi brzy. Tak jsem si udělala snídani a šla ještě do postele. Cítila jsem se, jakobych ani nežila. Měla jsem plnou hlavu myšlenek... měla jsem jí tak přehlcenou myšlenkami, že se mi dokonce zdála těžší. Přemýšlela jsem o sestře, mámě, ale i o Skyovi. Ano, i když jsem si to nechtěla přiznat, nemůžu ho dostat z hlavy. Když jsem na něj pomyslela, cítila jsem se šťastná a nad věcí. Ale proč? Hah, zamilovaná určitě nejsem! A do něj nikdy, vždyť ho nenávidím.

Šla jsem si dát sprchu, abych se konečně probrala. Když mi po těle stékala voda a já se téměř celá vypla, začal mi vyzvánět mobil. Trhla jsem s sebou a říkala si, že budu dělat jakože ho neslyším. Táta mi určitě nevolal, v tuhle dobu pracuje. Kdo by to mohl být? Měla jsem strach. Nechci s nikým mluvit. Mobil ale stále vyzváněl a já věděla, že bych ho měla zvednout. Už jen kvůli tomu, že takové malé krůčky mě také posouvají dopředu, abych byla zdravá - normální.

Vylezla jsem ze sprchy, zabalila se do osušky a šla do pokoje, kde jsem měla mobil. Koukla jsem se na displej - Máma. Proč mi volá? Od té doby, co bydlím u táty, se mi neozvala. Musela jsem sebrat odvahu, abych jí to zvedla.

„Ahoj, broučku. Co děláš?"

„A-ahoj. Ehm, nic. Proč voláš?" Nevěděla jsem, co jiného říct. Ať to zní sebevíc hnusně, nechci si s ní povídat. Neříkám, že ji nemám ráda, ale připadá mi,že jí ani nechybím a navíc toho jejího přítele nemůžu vystát.

„No, chtěla jsem se jen zeptat, jestli bys nechtěla přijít k nám na oběd. Tedy, vyzvedla bych tě a pak bychom si mohly udělat parádní den. Jen my dvě."

Ehm, vůbec netuším o co jí jde. Proč se stará až teď?

„Ne, to je dobrý. Najím se s tátou." Modlila jsem se, aby se neurazila. Máma chvíli mlčela a pak spustila...

„Ale já si s tebou potřebuji promluvit, zlato. Přijedu pro teb - Nejezdi." Skočila jsem jí do řeči. Vím, že se to nemá dělat, ale jsem nervózní, nesnáším telefonování a na oběd s ní prostě nechci.

„Ily, poslouchej mě. Chovej se ke svému věku. Prostě pro tebe přijedu a proberem to doma."

„Ale já jsem doma tady." Odsekla jsem. Stále nemůžu uvěřit, že mluvím s mámou po tak dlouhé době. Mobil jsem si opřela o rameno a začala se oblékat.

„Ily, ale táta už nepřijede." Zastavila jsem se. Rozuměla jsem jí dobře? Chvíli jsem přemýšlela, jestli se teď nedozvím nějakou špatnou zprávu, jako to bývá ve filmech - takové klišé.

„Ehm, co tím myslíš?" Snažila jsem se znít v klidu, ale upřímně ... bála jsem se, co z mámy vypadne.

„Broučku, řeknu ti to, až budem spolu."

"Proč?"

„Nehodí se to po telefonu a - Stalo se něco?" Neudržela jsem se.

„Víš co? Jedu pro tebe, promluvíme si." Řekla s podezřelým klidem.

Položila jsem jí to. Máma, ačkoliv jí říkáte milionkrát, že ne, tak si stejně udělá vše po svém. Takže počítám, že tak za čtvrt hodiny je tady, super.

Seděla jsem na posteli a přemýšlela, co mi chce říct, ale nic mě nenapadalo.

Uvařila jsem si čaj a pouklidila ve svém pokoji. Když jsem se podívala z okna, stálo tam už mámy auto. Obula jsem se a vyšla z domu... No, vyšla. Spíš běžela. Otevřela jsem auto, nasedla a koukla se na mámu. Probodávala mě provinilým pohledem.

Pozn. autora: Zdravím a zároveň se i omlouvám za delší pauzu:) Snad se vám tato kapitola líbila a já se budu snažit přidat novou co nejdřív:)