ZAPOMNĚNÍ

Kapitola 9.

Probudila mě bolest v pravém boku. Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla se. Ležela jsem na postely v bílé místnosti. Vedle mě pípal stroj a do ruky mi vedla hadička. Rychle jsem si ji vytrhla a vstala jsem. Co se stalo? Vůbec nic si nepamatuji. Dveře od pokoje se otevřely a dovnitř vsoupila mladá žena. Měla dlouhé, černé vlasy a na sobě bílí plášť. V ruce držela nějaké papíry.

"Rachel," řekla a usmála se," už ses probudila. To je dobře. Musím s tebou mluvit."

"Jak dlouho tu už jsem?"zeptala jsem se. Žena na mě pohlédla a položila papíry na stolek v rohu pokoje.

"Jsi tu už měsíc," řekla," báli jsme se, že už se nevzbudíš. A to by nebylo dobré." Vzala si židli a posadila se na ní.

"Jmenuji se Alex Wattersonová a jsem tvá osobní doktorka." řekla a usmála se na mě. Pak mi to došlo. Kde je Newt, Thomas, Minho, Chuck a ostatní?

"Kde jsou mí kamarádi?"zeptala jsem se a koukala na ní. Ona sklopila zrak k podlaze. Byla jsem naštvaná.

"Kde jsou?"zeptala jsem se znova. Alex se na mě podívala a řekla:"Neboj se, jsou v bezpečí."

Oddychla jsem si. Jsou v bezpečí. Takže se dostali ven? Musím je vidět. Šla jsem směrem ke dveřím, ale Alex mě zastavila.

"Nemůžeš za nima. Proto jsem za tebou přišla. Budu tě muset o něco požádat. Musíš na ně zapomenout Rachel. Musíme provést pár testů a potřebujeme tě tam. Musíš dělat, jako že je neznáš. Je to jasné? Jsou pro nás důležití."dořekla a koukla se na mě.

Nemohla jsem uvěřit tomu co právě řekla.

"A co když neposlechnu?" zeptala jsem se. Alex si povzdechla.

"Jestli na sobě dáš znát, že je znáš zemřou. A to by jsi nechtěla. Že ne?"zeptala se.

Jen jsem zavrtěla hlavou a do očí se mi nahrnuly slzy. Jak bych na ně mohla zapomenout? Jsou jako moje rodina. Nechtěla jsem aby se jim něco stalo. Budu to muset vydržet. Pro ně. Znovu jsem kývla a připravila se na setkání s nimi.

Šla jsem bílou chodbou a měla jsem s sebou dva chlapy(ochranku). Přišli jsme do nějaké místnosti, kde na lehátku seděl Thomas. Hned jak jsem ho spatřila jsem s sebou trhla. Měl kruhy pod očima a byl vyhublí. Šla jsem k němu blíž a nasadila si rukavice. Když na mě pohlédl nadskočil. Koukal na mě s vyvalenýma očima. Chtělo se mi ho obejmout, ale nesměla jsem.

"Rachel," řekl a hlas se mu třásl,"ty jsi naživu!" Do očí se mu hrnuly slzy. Ohlédla jsem se na toho chlapa, který mě sem doprovodil a on jen kývl. Musím hrát tu blbou hru. Vzala jsme si stříkačku a pokynula mu.

"Prosím vyhrň si rukáv," řekla jsem a on to udělal," teď ti trochu štípne."řekla jsem mu jako malému dítěti. Když jsem mu vpustila do žil těkutinu, řekla jsem ať se postaví a vyhrne si tričko. Poslušně to udělal, ale koukal na mě jako na ducha. Prohlédla jsem ho úplně celého. Něco jsem zapsala do papírů a už jsem se chystala k odchodu. Když tu najednou Thomas vyskočil a chytil mě za ruku.

"Racehl," řekl, "co se ti stalo?Jak to, že jsi unikla rmutům?Mysleli jsme, že jsi mrtvá"

Tolik mi to rvalo srdce, ale musela jsem mu to říct.

"Omlouvám se," začala jsem," ale já vás neznám." Otočila jsem se a vyšla ven.

Ochranka mě doprovodila do mého pokoje a já se zhroutila. Ten jeho pohled. Vypadal, jako kdybych mu vrazila kudlu do zad. Co jsem to provedla? Vstala jsem a šla se projít. Mám povoleno se tu procházet, mám kartičku, která mě pustí skoro do všech dveří. Zrovna jsem procházela okolo velkého okna, které vedlo do nějaké místnosti, když něco vevnitř upoutalo mojí pozornost. V místnosti byo pár doktorů a nějaký mladík na lehátku. Hned jsem ho poznala. Byl to Newt. Zatajil se mi dech a vešla jsem dovnitř.

"Slečno," řekla mladá doktorka," sem nemáte povoleno chodit."

"Jsem tu na prohlídce pacienta," řekla jsem a doktorka už chtěla něco namítnout, když jsem ji zarazila," ale jestli chcete vysvětlovat paní Wattersonové, proč u pacienta nejsem, tak klidně odejdu."

Věděla jsem moc dobře, jaké postavení tu Alex má. Žena jen přikývla a já došla k Newtovi. Ten na mě jen nevěřícně koukal s pusou dokořán. Koukla jsem se do papírů a začala jsem ho vyšetřovat. Zkontrolovala jsem mu tep a zapsala to. Potřebovala jsem s ním být osamotě.

"Mohli by jute na chvilku odejít prosím," řekla jsem k doktorům," potřebuji vyšetřit intimní partie pacienta a jeho duševní zdraví."

Doktoři se na nic neptali a odešli. Když jsem slyšela, jak se za nimi zavřeli dveře, došla jsem k nim a zamkla. Newt se na mě pořád koukal.

"Takže intimní partie jo?"zeptal se.

"Newte na tohle teď není čas. Musíte zmizet. Nevím co ti o mě napovídal Thomas, ale musíš mi věřit. Nejste tu v bezpečí. Chtějí vás poslat pryč, aby jste mohli projít dalším testem. A to nemohu dopustit."

Newt na mě chvíli nechápavě zíral, ale pak přikývl. Usmála jsem se na něj a dala mu pusu na čelo. Šla jsem znovu odemknout a něco rychle napsala do papírů. Doktoři se vrátili a já odešla. Konečně se mi s nimi podařilo navázat kontakt. Jen doufám, že se to nikdo nedozví.

Dnešní díl je trochu kratší a za to se omlouvám :-)