ZAPOMNĚNÍ

Kapitola 7.

Jednoho rána mě vzbudil zvuk syrény. Rychle jsem běžela ke kleci, vždyť včera nám přijel novej baža. Zajímalo by mě, co se děje. Kluci otevřeli dveře klece a Newt skočil dovnitř. Klec byla plná krabic. Na největší ležel dopis. Newt ho vzal a začal číst.

"Milí Placeři a Rachel. Dnes máme pro vás speciální dar. Každý z vás má své narozeniny. Avšak nevíte kdy a tak jsme se rozhodli vám dnes udělat oslavu. Dnes máte všichni narozeniny. V kleci jsou dary pro všechny. Veselé narozeniny a ať se vám daří." 

Když Newt dočetl dopis, začal vyndavat krabice ven. Každý dostal svůj dárek. Koukala jsem na svou bednu a přemýšlela, co v ní asi může být. Otevřela jsem víko a zevnitř se na mě zahleděli malé oči. Bylo tam štěně. Nevím jaké je to plemeno, asi Border Colie. Vyndala jsem ho z bedny a začala vymýšlet jméno.

"Už víš, jak se bude jmenovat?" zeptal se Thomas a přisedl si ke mě.

"Myslím ,že vím," řekla jsem, "bude se jmenovat Atlas." 

"Hezké jméno."řekl Thomas a šel za Chuckem. Atlas byl celí černý, jen okolo pravého oka měl bílí flek. Měl krásné, modré oči. Olízal mi oblyčej a já se zasmála. Ke mě si přisedl Minho. Atlas se na nněj hned vrhl.

"Líbíš se mu," řekla jsem a smála se, "Atlasy, nech ho!"Atlas se na mě koukl a nechal ho na pokoji.

"Co jsi dostal ty?"zeptala jsem se. Minho jen ukázal na obří věc. Bylo to sedlo, ale nějak velké.

"Proto jsem za tebou přišel," řekl a podal mi psaníčko," tohle bylo u toho."

Vzala jsem si psaníčko a začal číst:

Pokuste se ji zkrotit. V labyrintu se vám bude hodit. 

Vím, že to bylo o mě. Musí mě ochočit, aby jsem jim pomohla najít cestu ven. Naštvaně jsem zmačkala psaní a vstala jsem.

"Tak fajn," řekla jsem, " jdem na to." Minho na mě jen koukl a vstal taky. Došla jsem k sedlu a začala si ho prohlížet. Bylo hezké a pevné. Ze zdola mělo měkou kožešinu. To sedlo se mi líbí.

"Bude mi to chviličku trvat."řekla jsem a soustředila se. Za chvilku jsem tam stála na všech čtyřech a otočila se na Minha. Kívla jsem a on vzal sedlo. Všichni na nás koukali. Newtovi už asi došlo, co se chystáme udělat, a tak Minhovi pomohl se sedlem. Když jsem ho měla na hřbetě, utáhli podbřišák. Bylo to nepříjemné, tak jsem zavrčela. Kluci si toho všimli, a tak mi podbřišák povolili. To už bylo lepší. Minho nasunul nohu do třmenu a pomalu se na mě vyhoupl. Dosedl na mě s takovou prudkostí, až jsem se lekla a rychle ho ze sebe shodila. Bylo to nepříjemné, nosit jeho tíhu na zádech. Zkoušeli to ještě několikrát a mě už to přestávalo bavit. Pak se najednou zvedl Thomas a přešel k nám. Koukala jsem na něj a přemýšlela, co chce asi tak dělat, když ani jeden z těch dvou se mnou nepohnul. Thomas odehnal kluky trochu dál a pomalu ke mě došel.

"Já vím co mám dělat." zašeptal mi do ucha a dotkl se mě.

Tělem mi projel proud energie. Ne negativní, ale pozitivní. Najednou jsem byla klidná, jako beránek. Thomas na mě pomalu nasednul. Dosedl jemně, ne jako Minho se kterým mi při každém jeho dosednutí ruplo v zádech. Dotkl se mě na krku a pokinul mi do chodu. Šla jsem pomalu, byla jsem úplně mimo. Thomas se mnou něco udělal. Každý jeho dotek mě uklidňoval. Měla jsem pocit, že mu najednou věřím a že bych za něj položila i život. Naklonil se mi k uchu a zašeptal:

"Rachel, teď tě o něco požádám," koukla jsem na něj," přeskoč přez támhle ten domek." A ukázál na domek uprostřed placu. Ani nevím co tam bylo. Koukla jsem se na něj, nevím jestli to dokážu.

"Já vím, že to zvládneš." řekl a pobídl mě.

Rozběhla jsem se proti domku. Byl docela vysoký a já si nevěřila. Thomas mě pohladil po srsti a tím mi dodal odvahu. Všichni na mě koukali se zatajeným dechem, jak se řítím proti domku. Když jsem byla jen pár metrů od něj nabrala jsem největší rychlost, jakou jsem dokázala běžet a odrazila se. Letěli jsme vzduchem jen pár sekund a pak přistáli na zemi. Trošku mi zapraskalo v noze, ale běžela jsem dál. Pak mi to došlo a já prudce zastavila. Já to přeskočila. Otočila jsem se na ostatní a ty na mě jen s údivem hleděli. Vrátila jsem se k nim a Thomas slezl. Minho na mě koukal s otevřenou pusou a Newt jen vrtěl hlavou. Podívala jsem se na Thomase. Díval se mi do očí a pomalu ke mě natahoval ruku. Zavrčela jsem, ani nevím proč. Pomalu jsem mu do ruky položila hlavu a tělem mi projela vlna pocitu. Pocitu bezpečí. S ním jsem v bezpečí a jedině on na mě může jezdit(žádné dvojsmysly).

Minho mi sundal sedlo a já se s námahou proměnila zpět. Kluci se na mě hned začali koukat. Pak mi to došlo. Jsem tu jen ve spodním prádle. Rychle jsem si vzala deku, která se válela opodál a začala se červenat. Newt a Minho se začali smát. Thomas ke mě přišel a usmál se.

"Vedla jsis dobře," zašeptal mi do ucha, " a jen ve spodním prádle jsi strašně sexy."

Po jeho posledních slovech jsem se začala červenat ještě víc. Je možné, abych k němu něco cítila? Miluji Minha, ale i Newta. U Thomase si nejsem jistá.

Po večeři jsem si šla sednout pod strom v lese a přemýšleal. Za chvilku jsem za sebou zaslechla křupat větve. Otočila jsme se a spatřila Newta. Přisedl si ke mě a já mu položila hlavu na rameno.

"Dneska jsis vedla skvěle." řekl a podíval se na mě. Podívala jsem se mu do těch jeho hlubokých, hnědých očí. Usmál se a já už to nevydržela. Dala jsem mu ruce kolem krku a políbila ho. Polibek mi vřele oplácel. Miluji ho, ale Minha taky. Jeho ruce mi sklouzly na bok a začal mi sundavat tričko. Když to udělal sundala jsem mu ho taky. Zrychlil se mi dech. Položil mě do mechu a začal mě líbat po celém těle. Bylo to příjemné. Pak se vrátil zpět k mým ústům.

"Miluji tě Rachel," zašeptal, " a jsi strašně sexy."

Políbila jsem ho na hruď. Měl ji vypracovanou. Byl tak sexy. Převrátila jsem ho pod sebe a sedla si na něj. Zavzdychal a já pod sebou ucítila něco tvrdého. Zakroutila jsem se na něm a on zvrátil hlavu dozadu.

"Bože tohle mi nedělej." řekl a znovu zavzdychal. Jeho dech byl zrychlený a já se nemohla nabažit jeho úst. Převrástil mě zpátky pod sebe a lehl si na mě celou vahou. Naše těla do sebe zapadala, jako kus skládačky. Úplně mě svlékl a já udělala to samé. Pokryl mi polibky úplně celé tělo. Zavzdychala jsem a on se začal pohybovat proti mému tělo. Bylo to dokonalé. 

Ležela jsem v jeho náruči a on mě políbil do vlasů.

"Jsi dokonalá, " zašeptal, "a proto to tě miluji." Políbil mě a přitáhl si mě blíž na svou hruď. Takhle jsme usnuli. Nazý, v lese a v obětí.

Doufám, že se vám díl líbil. Prosím dejte mi vědět do komentářů, s kým by jste chtěli, aby Rachel byla. Děkuji :-)