Road to Survival

Nález

*John*

    „ Bylo by to moc riskantní je jít sledovat! Doopravdy nevíme, kolik jich je. Zkusíme to zde prohledat a když do večera nic nenajdeme tak se budeme muset vrátit do města!" zdělil jsme jim. „Dobře a neměli by jsme se rozdělit? Alespoň po dvou. Takhle toho víc prohledáme." navrhla Kaylyn. „Klidně. Tak já půjdu tady s Reyem a vy dva můžete jít spolu!" řekla Angela. Všichni jsme na to přikývly a pobrali jsme si věci.  „Vy dva si vezměte auto, my půjdeme pěšky. Jestli do setmění nic nenajdete tak se vraťte sem. A jestli něco najdete tak jednou zatrubte." řekl jsem Reyovi s Angelou.  

*Kaylyn*

Už jsme po lese chodili asi hodinu a pořád nic, ale já věřím, že tu něco je. Musí být! Pokud to nenajdeme my, tak oni jo! Cítím to v kostech že tu něco je! Z přemýšlení mě vytrhla Johnova slova:  „ Ty doufáš že něco najdeme?"  „ Já v to přímo věřím!!" řekl jsem mu nadšeně. Jen přikývnul hlavou a pokračovali jsme v cestě.

Po další hodinu jsme pořád nic nenacházeli. „Neměli by jsme se už vrátit?" zeptal se mě John. „Ne! Musíme pokračovat." vyjela jsme po něm. „Dobře, hlavně klid." řekl mi trochu polekaně. „Ježiši promiň, nechtěla jsme po tobě tak vyjet! Jsem mrzutá kvůli tomu, že jsme se posledních pár dní dobře nevyspala a tu chatu chci prostě najít!" vysvětlila jsme mu to. „V pohodě! Chápu tě. To samé potřebujeme teď všichni." řekl mi na uklidněnou.

Najednou jsme uslyšeli zatroubení. Jedno jediné zatroubení. Sice bylo trochu tišší, ale věděli jsme, co to znamená. „Rychle jdeme!" řekla jsem.

*Angela*

„Vem to tudy, tudy jsme ještě nejeli. A nebo jo?" řekla jsme nejistě. „Vůbec se nestresuj! Stalo se něco?" zeptal se mě Rey. „Já vůbec nevím.. Jsem nějaká beznadějná. Podle mě tady nic není!" řekla jsem vyčerpaně a svázala jsme si svoje dlouhé blonďaté vlasy do culíku. „No tak to tě asi překvapím!" řekl Rey a zastavil auto. Když jsem zvedla hlavu tak jsem to uviděla.

Byla to patrová chata, před kterou stálo jedno auto. „Myslíš si, že je někdo vevnitř?" zeptala jsme se ho. „Jediný způsob, jak to můžeme zjistit je to, že půjdeme dovnitř. Jen jsem na to přikývla.

Když jsme vystoupili tak jsme si oba připravili své zbraně. Rey svojí odstřelovací pušku a já brokovnici. „Můžeme!" řekla jsem mu když jsem si nabila. Vyšla jsem první a Rey mě následoval. Brokovnici jsem měla připravenou ke střelbě. „Hej Angelo! Vezmeme to zadním vchodem!" sykl na mě Rey.

Opatrně jsem se proplížila pod okny za dům. Zašla jsem za roh a čekala na Reye. Když přišel tak jsme šli na to.

*Rey*

Sledoval jsem Angelu, jak se neohroženě hrne k zadnímu vchodu. Jakmile jsme tam došel tak jsme jenom kývnul hlavou a Angela vykopla dveře a vřítila se dovnitř. Docela mě to překvapilo, jelikož Angela byla vždycky takové jemné a milé stvoření.¨

Společně jsme vtrhli dovnitř. Avšak nikdo tam nebyl! Všude bylo prázdno. Aůe nebyli jsme si tím tak jistí. „Já to prohledám nahoře, ty tady dole. Buď opatrná!" řekl jsem Angele a vyšel schody nahoru. 

Vypadalo to tady čerstvě opuštěné. Postele byly jako by z nich někdo akorát vstával. Ve skříních bylo nějaké oblečení. Jinak zde nic a nikdo nebyl. Najednou sem uslyšel Angeli křik. Rychle jsem seběhl dolů a uslyšel, že ten křik jde z kuchyně. Když jsem tam doběhnul tak tam byla jen Angela a koukala do lednice. „Co se stalo?! Je tu někdo?" zeptal jsem se jí. Ona nic neodpověděla a jen ukázala na lednici. Přišel jsem k ní blíž a uviděl jsem to. V lednici byla všude krev, nejspíš lidská. Zavřel jsem lednici a řekl: „Nahoře nic není. Řekl bych, že jsme vyhráli!" Angela pořád trochu zděšená jen přikývla. „Já sem tady našla pár konzerv a všimla jsem si, že pár oken je prostřelených. Jinak čistý." řekla a při slově čistý se podívala na ledničku. „Dobře, tak ty tady počkej a já  zajdu obhlídnout to auto venku a zatroubit." řekl jsem Angele a otevřel vstupní dveře na verandu a před dům.

Jakmile jsme je otevřel, tak jsme nemohl uvěřit vlastním očím. Ne zápraží byla zaschlá velká kaluž krve. Jen jsem jí obešel a s puškou v rukách jsem se připlížil k opuštěnému autu. Z boku jsem do něj nahlédl. Bylo vážně opuštěné. Jediné čeho jsem si všimnul bylo to, že ručička na měřiči benzínu byla na nule. Pak už jsem jen došel k našemu autu a přijel s ním před vchod domu a jednou silně zatroubil.

*Angela*

Ještě jsem se šla podívat do kumbálu pod schody kde však nebylo nic jiného než košťata, mopy a kýble s hadry a čistícími prostředky. Pak jsem si šla sednout do obýváku do měkkého křesla. Užívala jsem si ten pocit uvolněnosti, ikdyž mě ta krev v ledničce pořád znepokojovala. 

Když přišel Rey a sednul si do vedlejšího křesla, tak jsem se ho zeptala: „Co uděláme teď?"  „Máme dvě možnosti předtím než přijdou, buď to tady vevnitř trochu poklidíš a já zatluču všechna okna, nebo můžeme jít projít okolí." řekl Rey.   „Já jsem pro....."

A
Zabezpečit dům

B

Jít prozkoumat okolí

_____________________________________________

Takže další díl po delší době za mnou :)

Doufám, že se Vám líbil!

Opět se ptám, jak má podle Vás říkat skupina mrtvým?

A kdo má zájem o Kaylyn?

To bude vše, tak zatim čůs :)