Můj zbrklý a naivní deník

Jeptišky jsou všude

Trénink...

Prezence
"Adamčiková"
"Tady"
"Koudelková"
"Tady"
"Klajmon"
"Tu"
Bože ozval se ten nejhezčí kluk na kempu.
Super už vím jak se jmenuje příjmením.
Alex Klajmon.
El Klajmonová, to zní dobře.

"Je tady Collinsová ?"
Ve svém uvažování o naší svatbě s modrými růžemi, čtyřpatrovým dortem a hromadou dětí jsem přeslechla svoje jméno, takže jsem se ztrapnila hned první den, protože jako jediné moje jméno museli opakovat dvakrát.

"Pardon, tady."
Všichni na mě upřeli svoje pohledy a já jsem v tu chvíli byla asi červená až na zadku.

Prezence je konečně za mnou a trénink začal rozcvičkou.

Jako rozcvičku jsme měli tancování a já a tancování to je špatný.

"Takže, opakujte po mě."
Řekla nějaká mladá tmavovlasá žena.

"Pravá, levá, pravá, pravá, levá, pravá."
Říkala a u toho dělala nějaké kroky.

"Takže, pravá, levá, pravá, levá, levá."
Jujda trošičku jsem se do toho zamotala a tak trochu si přišlápla nohu a spadla na Freda vedle mě, který mě naštěstí chytil a usmíval se při tom.

Samozřejmě se na nás všichni dívaly a nějaké holky se v zadu chychotaly, jiné po mě házely nenávistné pohledy a vyjímkou nebyla ani Esme s Amandou. Koukali na mě pohledem říkajícím  nedožiješ se rána a z tvých zubů si udělám přívěšek.

Vlastně jsem si až teď všimla, že fred má tak krásně oříškově hnědé oči.

Bez přestání jsem koukala do těch jeho dokonalých očí a on do těch mých.

Přišlo mi to jako příšerně dlouhá doba a taky asi byla, protože jsem pak slyšela jen jak na nás křičí hlavní trenér, ať si ty výlevy lásky necháme na později.

Asi jsem byla zase červená jak rajská polívka.
Bylo mi tak trapně a Fred mě položil zpátky na zem.
A furt se smál jak exot.
Ale měl tak sladkej úsměv. A já se asi rozplývala.
Bože asi se ze mě stala vlhká třináctka.

Trénink pokračoval celkem v klidu, mladší byli hodinu a půl na volejbalovém tréninku a my starší byli třičtvrtě hodiny na posilku a třičtvrtě hodiny na hrách a pak jsme se prohodily.

Po tréninku jsem se rozloučila s Fredem a Alexem a šla nahoru do pokoje.

Kde už seděla Čo, Amanda a Esme a koukaly na mě jak kdybych právě snědla velrybu plněnou pštrosí paštikou.

"Co ?" zeptala jsem se naštvaně.

"Ty se bavíš s Fredem a Alexem ?" zeptala se mě Amanda a koukala na mě jak zbitej pes.

"Jo, vadí ?"

"No víš, žádná holka kromě Fredovo sestry Rachel se s nimi neodváží mluvit, je to totiž taková trochu elita. Fred už tenhle kemp vyhrál dvakrát a Rachel a Alexem jednou."
Řekla se stejným výrazem Esme.

"No a jsou to normální fajn kluci."
Odpověděla jsem s nezájmem.

"Hele dělej jak myslíš, ale s tím že ti jeden z nich zlomil srdce za námi pak nechoď."
Vložila se do toho znovu Amanda.

"Dík za radu a neboj budu si dělat co chci, kdy chci a jak chci a neboj, kdyby mi jeden z nich zlomil srdce tak za vámi opravdu nepůjdu a chováte se jak jeptišky."
Řekla jsem s arogancí v hlase.