Můj zbrklý a naivní deník

Je čas, to říct

Zpátky v přítomnosti

Úplně jsem se zhroutila. Propukala jsem v hysterický pláč. Odkopla jsem židli a utíkala jsem chodbou k nám do pokoje.
Doběhla jsem do pokoje a z taštičky pod polštářem vytáhla krabičku cigaret a zapalovač.
Převlékla jsem se do džínů a do zadní kapsy jsem strčila cigarety a zapalovač. Vzala jsem si na sebe ještě černou mikinu a vyšla ven z hotelu.
Vylezla jsem na střechu garáží kousek vedle hotelu.

Vytáhla jsem z balíčku jednu cigaretu a zapálila si. Nemám ráda kouření, je to zabiják, ale v téhle situaci umřít chci. Chtěla jsem umřít, než abych dál snášela Tristanovo týrání.

Už jsem měla čtvrtou cigaretu a furt to nepomáhalo. Nikdo nemůže pochopit jaké to je, si to všechno prožít. Moje sestra je mrtvá a zabil ji můj bývalý přítel. Nebrečela jsem, už to přešlo i hranici, kdy brečím. Tohle už slzy nevyjádřily. Byla jsem jako v tranzu, koukala jsem do blba a kouřila už sedmou cigaretu.
"Můžu si přisednout ?"
"Pro mě za mě."
Odsekla jsem.
Toho debila jsem tu opravdu nepotřebovala. To kvůli němu se vlastně vrátily všechny vzpomínky na Tristana.
"Proč jsi tady babe ?"
"Prosím drž už hubu, nemám na tebe náladu."
Měla jsem opravdu co dělat, abych nevpálila do ksichtu několik urážek.

Chtěla jsem zpět sestru.
Dělaly jsme spolu všechno, byly jsme jako nejlepší kamarádky. Milovala jsem ji a on mi jí vzal.

"Zlato co se stalo ?"
"Ty, ty jsi se stal. Ty jsi můj problém chápeš ? Nechci s tebou nic mít, nemůžu s tebou nic mít."
Měla jsem vztek, už to byla dvanáctá cigareta a mně to absolutně nepomohlo.

"Nemůžeš ?"
"Musíš se furt na něco ptát ? Asi nepoznáš, když ti dá holka košem viď ?"
Na to už nic neřekl, jen sklopil oči a zvedl se k odchodu. Tohle už jsem asi opravdu přehnala. Jen mi chtěl pomoct. Doběhla jsem ho a do ucha mu pošeptala promiň. Otočil se ke mě a zářivě se usmál.
"Omluva přijata a teď mi pověz co se děje ?"
"Alexi prosím, nechci o tom mluvit, nikdy by jsi to nepochopil."
"Zkus to, třeba budeš překvapená."
Už jsem vykouřila všech dvacet cigaret z krabičky. Nepomohlo mi to. Třeba pomůže, že se někomu vyzpovídám.
"Fajn."
Přikývla jsem tedy a dala se do vyprávění.

"Bylo mi patnáct, byla jsem ta naivní patnáctka, co skočí po každém klukovi, který o ní jen trochu projeví zájem.
To se taky stalo.

Začala jsem chodit s Tristanem O'Darvinem. To byla moje osudová chyba. Byl úžasný. Byl milý, ohleduplný, no prostě dokonalý.
Ale byla jsem tak zaslepená, tím co jsem si o něm myslela já, že jsem přestala poslouchat, jak ho vnímají ostatní.

Dva měsíce na to, co jsme spolu začali chodit, se ztratila moje nejlepší kamarádka Mex.
Tři týdny po tom co jí stále nenašli jsem se začala smiřovat s faktem, že už jí asi nikdy neuvidím.

Probrečela jsem kvůli ní dny i noci. Nechodila jsem do školy, byla jsem na pokraji psychického zhroucení, stala se ze mě anorektička.

S tím mi ale pomohl Tristan.
Dostal mě z toho.

Byli jsme spolu v kině a pak mi nabídl, jestli bych u něj nechtěla přespat. Jeho rodiče bydlí jinde. Možná, že to bude i tím, že jemu bylo devatenáct.

Rodičům jsem řekla, že budu spát u kamarádky. Všechno vyšlo.
Přišli jsme k němu domů, vypili jsme pár skleniček vína a začali jsme se svlékat.

Chtěla jsem, ale nebyla jsem připravená, takže nic nebylo. Jen jsme se líbali. Potom jsem usnula v jeho tričku, pod kterým jsem měla jen spodní prádlo.

Ráno jsem se probudila, ale Tristan už vedle mě neležel. Vstala jsme z postele a šla se podívat, kde je. V jeho domě jsem byla poprvé.
Nikde jsem ho nemohla najít a pak jsem uviděla pokoj s nápisem Tristan-NEVSTUPOVAT. Řekla jsem si, že když jsem jeho přítelkyně, tak že to vadit nebude.

Udělala jsem další osudovou chybu. Vešla jsem dovnitř. A to co jsem viděla mě dostalo na kolena. Mex ležela na zemi. Oči měla opuchlé od pláče a po těle modřiny. Na noze měla přidělaný řetěz.

Myslela jsem, že ho zabiju. V tu chvíli, kdybych měla v ruce nůž, tak přísahám bohu, že bych to opravdu udělala. Opravdu bych ho zabila. Nemohla jsem se na něj ani podívat.

Když jsem po pár minutách konečně posbírala odvahu a podívala se na Tristana.
Měl v ruce kožený pásek a nechutně se usmíval.

Sesbírala jsem veškerou hrdost a zbytek odvahy a přišla jsem k němu a dala mu pěstí.
Další chyba. V zápětí mi přiletěla facka. Chytla jsem se za tvář. Byla to strašná bolest, ale rozhodně menší, než to co musela prožívat Mex. Muselo to být milionkrát horší.
Tristan mi řekl nějaká pravidla a po té mi přivázal ruce k posteli a řekl ať si kleknu. Odmítla jsem. Další chyba, přiletěla mi facka, pak druhá, třetí.
Pokynul mi znova, abych si klekla. Už jsem neměla sílu protestovat.
Klekla jsem si a on mi vytáhl tričko a dal mi pět ran koženým páskem přes zadek. Když skončil rozvázal mi ruce a přivázal mě na řetěz stejně jako Mex. Hodil pásek do kouta a odešel.
Neměla jsem sílu mluvit, začala jsem hystericky brečet. Přitáhla jsem se k Mex a usnula jsem.

---

Ráno nás probudil nechutný smích. Čekaly jsme s Mex, co po nás bude chtít to sadistické prase.
Následně jsme se musely líbat a osahávat.
Pak Tristan odešel.

Mex mi pak ukázala knihu.
V té knize byly zapsány a vyfoceny všechny holky co tu kdy byly.

Pak jsem se ale u jednoho jména zastavila. Byla tam vyfocená moje zesnulá sestra Madeline. A pod tím bylo napsáno, že jí ten hajzl utopil."

Dostala jsem zase ten záchvat, začala jsem zase brečet.
"Můžu ti to doříct jindy ?" vykoktala jsem ze sebe přes neustávající vzlyky.
Alex nic neřekl. Vzal mě do náručí a odnesl ke mně na pokoj. Položil mě na mou postel a chytl mě za ruku.
Já pak usnula.

@El&