Don't hurt you! [Namjin]

Krev

Odlepil jsem od sebe dosud pevně semknutá víčka a spatřil blonďatého chlapce. Často jsem ho vídával na chodbách ve společnosti dvou kluků z mé třídy, Hoseoka a Taehyunga a také tohoto zelenovlasého chlapce, který mi způsoboval mé utrpení.

"Co blbneš, Joone?" Vysmekl se mu Yoongi a vrhl po něm vražedný pohled.
"Copak ti přijde normální někoho mlátit?!" Obořil se na něj blonďák. "Copak ti na něm záleží?!" Odpověděl mu Yoongi otázkou a se znechuceným výrazem kývl mým směrem. Joon se na chvíli zarazil a nakonec pokrčil rameny.
"Nemusí mi na něm záležet, abych ho mohl bránit." Pronesl.
"Táhni, Namjoone!" Vyštěkl na blonďatého chlapce Yoongi a odkráčel pryč.

Pomalu jsem se začal zvedat a při několika pohybech jsem bolestně zaúpěl.
"A ty se koukej sebrat!" Houkl na mě nepříjemným tónem Namjoon a vydal se ke své skříňce.
Ani nevím proč, ale trochu mě jeho tón ranil.
A co sis myslel, Kim SeokJine?! Že tě zachrání a pak ti padne do náruče?! Okřikl jsem se v duchu a odemčel si svoji skříňku. Svlékl jsem si bundu a přezul si boty a potom jsem dé pomalým krokem vydal do třídy. Sedl jsem si do poslední lavice, kde jsem seděl sám a nachystal si věci na hodinu.

Po konci první vyučovací hodiny jsem se vydal na záchody, stejně jako každou přestávku. Nemohl jsem prostě vydržet bez té slastné bolesti, která doprovázela každý zářez žiletkou do mého zápěstí. Opřel jsem se rukama o umyvadlo a pohlédl na svůj odraz v zrcadle. Zhluboka jsem se nadechnul, vytáhnul jsem z kapsy žiletku a udělal mezi hromadu jizev další zářez. Na tomto jsem si chtěl dát hodně záležet a tak jsme žiletku zaryl hluboko do své kůže. Ale tentokrát jsem to přehnal. Z rány se mi začalo valit obrovské množství červené tekutiny, ale ten nádherný pocit nepřicházel. Nakonec jsem se sesunul na podlahu a moje myšlenky upadly do tmy.

Namjoon pov.

O přestávce po první hodině jsem se rozhodl zajít si na záchod. Chtěl jsem tam vypít svoji ranní dávku whisky a řekl jsem si, že by asi nebylo nejvhodnější, kdyby to viděl někdo z učitelů. Vytáhl jsme si tedy z tašky skleněnou flašku a nikým nepozorovaný jsem vklouzl do dveří. Ale pohled, který se mi naskytl, mě donutil skleněnou láhev upustit. Ta se s hlasitým třísknutím rozbila o zem a tekutina se rozprskla po celé podlaze, ale toho jsem si v tuto chvíli nevšímal. Přímo přede mnou ležel na podlaze ten kluk, kterého ráno mlátil Suga (Jin, myslím) a pod ním byla obrovská kaluž krve.
Rychle jsem se k němu vrhl a klekl si na zem vedle něj. Položil jsem si jeho  hlavu do klína a uchupil ruku, ze které mu krev vytékala, do své. Opatrně jsem mu z ní vyndal žiletku a pokusil se krvácení trochu zmírnit kusem obvazu, který jsem vždy pro jistotu nosil v kapse. Nikdy jsem si nemyslel, že se mi bude hodit.
"Co sis to udělal, ty blbče?!" Zaklel jsem a uchopil jeho tělo do náručí. Zvedl jsem se ze země a donesl ho na školní ošetřovnu.

Cs...jak se líbila část?