Don't hurt you! [Namjin]

Sbohem

Vytáhl jsem z kapsy Jinovu žiletku.
"Jine...já bez tebe žít nedokážu." Usmál jsem se a udělal si do ruky hluboký zářez.
"Sbohem." A upadl jsem do tmy.

Jin pov.

"Ne, Namjoone!!" Vykřikl jsem. Co jsem to vlastně řekl?! Proč jsem mu neřekl pravdu?! Proč jsem mu neřekl, že k němu cítím totéž? Nadával jsem si v duchu a vrhl se k Namjoonovi.
"Namjoonie." Vzdychl jsem a vzal si jeho hlavu do svého klína. V ten okamžik se mi z očí spustil další vodopád slz.
"Taky tě miluju!" Řekl jsem mezi vzlyky a hned na to jsem své rty přitiskl na ty Namjoonovy. Potom jsem ho rychle uchopil do náruče a chtěl ho zvednout. Ale byl na mě moc těžký.
"Pomoct!" Zavolal jsem, ale nikdo nepřišel.
"Joone!" Zašeptal jsem. "Vzbuď se, prosím!" Strhl jsem si ze své ruky obvaz a zavázal jím Namjoonovi ruku. Po chvilce se krvácení zmírnilo a Namjoon mírně pootevřel oči.

Namjoon pov.

Znovu jsem v sobě pocítili život. Ale to jsem já nechtěl. Chtěl jsem zemřít. Nechtěl jsem dál zažívat tu bolest neopětované lásky.
Ale i přesto jsem mírně pootevřel oči a zamžoural do denního světla. A potom jsem ho spatřil. Jina. Jeho oči byly celé zarudlé od pláče a ve své ruce svíral tu moji.
"Jinnie?" Zašeptal jsem.
"Namjoonie!" Vykřikl radostně a na tváři se mu objevil upřímný úsměv. "Chci abys věděl..." Začal zdráhavě. "Že k tobě cítím úplně totéž...asi jsem si to jen nechtěl přiznat." Usmál se na mě. Tím nejhezčím úsměvem, který jsem kdy viděl.
Úsměv jsem mu oplatil. On se ke mě trochu nejistě naklonil a spojil naše rty v jedny.
"Chceš se stát mým přítelem, Kim Namjoone?" Zeptal se mě s nadějí v očích.
"Rád." Odpověděl jsem po chvilce ticha. "A tobě, Jinnie, už nikdo (ani ty sám) neublíží."

Krátká (a velmi dojemná :'() kapča :)
A taky jedna z posledních :D
Snad se líbila ;)