Don't hurt you! [Namjin]

Svěření

Probudil jsem se až ráno a zjistil, že stále ležím na podlaze. S velkou námahou jsem se zvedl a doklopýtal k sobě do pokoje. Pohlédl jsem na sebe do zrcadla. Na obličeji jsem měl spoustu krvavých ran, pod okem velkou tmavě fialovou modřinu a pod rozcuchanými hnědými vlasy jsem si nahmatal bouli.
A když jsem si nadzvedl mikinu, zjistil jsem, že modřiny, které mi způsobil Min Yoongi se už dávno ztratily a nahradilo je spoustu nových.
Vytáhl jsem z kapsy žiletku a (aby se neřeklo), udělal jsem si na zápěstí několik dalších zářezů.
Potom jsem si převlékl mikinu, jejíž bílá látka byla prosáklá krví a vydal se do školy.

Tentokrát jsem tam došel velice brzy, takže tam ještě témeř nikdo nebyl. Mezi řadami skříněk jsem jako každé ráno našel tu svoji a tajně v duchu doufal, že se tady neobjeví ten již zmiňovaný kluk se zelenými vlasy.
Když jsem si svlékl bundu a přezul boty a nikdo se zatím neobjevil, už už jsem si chtěl oddechnout. Když vtom se za mnou ozvaly kroky.

"Yoongi, prosím! Nech mě!" Vykřikl jsem vyděšeně.
"Pššt, klid, Jinnie." Ozval se místo Yoongiho hrubého hlasu mírný hlas, který jsem velmi dobře poznával. Konečně jsem se otočil a střetl se s pohledem blonďatého Namjoona.
"A-ahoj Namjoone." Pronesl jsem tiše. "Co t-tady děláš tak brzy?" Optal jsem se.
Ale Namjoon mě místo odpovědi chytil za ramena a jemně mi záda přitiskl na jednu ze skříněk, která byla zrovna za mnou. Celým svým tělem se přitiskl na to mé a začal mě hladit po bocích.
Panicky jsem sebou cukl a chtěl od sebe Namjoona odstrčit. On se ale jen tak snadno nedaly.
"Tobě se to nelíbí, Jinnie?" Zašeptal mi do ucha.
"N-nemám rád cizí doteky." Řekl jsem a snažil se mu vysmeknout.
"Proč?" Optal se Namjoon a o pár kroků ode mě ustoupil.
Mlčel jsem.
"Ale notak, Jine...proč si nikdy nevyslíkáš tu děsnou mikinu..? Ani v těláku se nepřevlíkáš." Prolomil ticho opět blonďák. "Nadzvedni si ji."
Zavrtěl jsem hlavou na znamení nesouhlasu a mírně se přikrčil.
"Jinnie...snad nechceš, abych na tebe začal být hrubý." Zašklebil se Joon. Já opět rychle zavrtěl hlavou a došlo mi, že budu tomu klukovi nucen ukázat všechny své modřiny.
Uchopil jsem tedy lem své mikiny a mírně jej nadzvedl.

Namjoon pov.

To co jsem spatřil mě opravdu vyděsilo.
"Kdo ti to udělal?" Optal jsem se. "Ten debil Suga?"
"Některé." Připustil Jin. "Ale většinu z nich mi včera udělal můj otec." Řekl a jeho krásné tmavé oči se mu začaly plnit slzami. Ani nevím, co ho donutilo být tak upřímný. Možná měl ze mě strach...

"Neplač." Usmál jsem se na hnědovláska a bříškem palce mu setřel slzy.
Na chvíli mezi námi zavládlo ticho. "Bolí to moc?" Prolomil jsem jej a jemně se dotkl Jinových ran. Nebo to byla jen další záminka pro to, abych se ho mohl znovu dotknout?

Jin nejistě pokýval hlavou.
"Trochu." Špitl vyhýbavě. Byl tak roztomilý.
Ale Namjoone! Na co to myslíš?! Okřikl jsem se v duchu, ale tak krásnému klukovi zkrátka nešlo odolat. Naklonil jsem se k němu a vtiskl mu na tvář letmou pusu.
"Díky, že ses svěřil...a už si neubližuj, Jinnie." Usmál jsem se a odebral se do třídy.

Dnes trochu kratší kapitolka ;)))
Ja se líbila :D