Don't hurt you! [Namjin]

Vyznání

Namjoon pov.

Stál jsem opřený o zeď na chodbě, když vtom jsem spatřil, jak za chumlem nějakých random debilů kráčí Jin. Studoval jsem jeho nádhernou tvář plnou malých i větších modřin. Bylo mi ho líto. Přímo naproti mě se náhle zastavil a už to vypadalo, že se rozejde mým směrem, když vtom se zarazil...a já za chvíli pochopil proč. Za zády se mi totiž ozval Taeho přeslazený hlas, na který jsem rozhodně teď neměl náladu.
"Joonie!" Zavolal na mě a já se k němu otočil.
"Copak potřebuješ, Tae?" Optal jsem se stejně přeslazeným hlasem a falešně se na Taehyunga usmál.

Taehyung se zašklebil a potom se na mě začal lepit.
Hned mi došlo, co chce, ale ani v nejmenším jsem na něj neměl náladu.
"Teď ne, Tae." Sladce (ale i beztak falešně) jsem se usmál.
"Ale ano, Namjoonie."
V duchu jsem si povzdechl. Mazlení s Taem bylo mojí denní rutinou, kterou jsem nade vše nenáviděl (stejně jako Taehynga samotného), ale bylo podmínkou pro to, abych byl součástí těch oblíbených.
Obmotal jsem tedy svoji ruku kolem Taehyungova pasu a pritiskl své rty na ty jeho. Taehyung mi polibky začal téměř okamžitě oplácet.

A potom jsem si vzpomněl na Jina. Na toho krásného kluka, z jehož směru se ke mě linuly slabé vzlyky.
Odstrčil jsem od sebe Taehyunga a podíval se za Jinem, který s obličejem v dlaních běžel na záchod.
"Jine!" Zavolal jsem za ním, ale ignoroval mě.
"Odkdy tě ten loser zajímá?" Taehyung vypadal zmateně, ale já jeho otázku ignoroval.
"Jine!" Zavolal jsem znovu a rozběhl se za ním.

Vběhl jsem na záchod, kde před zrcadlem stál Jin a surově si zarážel žiletku do své kůže na zápěstí.
"Jine, co blbneš?!"
Neodpověděl. Jen si dál žiletku ničil svoji krásnou pleť.
"Jine!" Zakřičel jsem na něj a vytrhl mu žiletku z ruky. "Jsi blázen?!" Uchopil jsem jeho zraněnou ruku.
"Nech mě být!" Vytrhl se mi a z očí se mu začaly linout dlaší slzy.
"Chci ti jen pomoct!" Odporoval jsem mu.
"Já o tvoji pomoc nestojím, chápeš to, Kim Namjoone?!" Rozkřičel se na mě Jin tak, jak bych to od něj nikdy nečekal.
"Já..." Zarazil jsem se. "Omlouvám se, že jsem se ti kdy pletl do života. Jenom jsem nemohl odolat. Tvé tváři, tvým vlasům, nádherné kůži....a to co k tobě cítím není jen přátelství. Je to víc....je to láska. Já tě miluju, Kim SeokJine. Jsi moje všechno." Konečně jsem ze sebe dostal to, co jsem celou tu dobu cítil. Celou dobu jsem Jina miloval víc než cokoliv nebo kohokoliv.
"Namjoone já..." Začal Jin a já se bál, co řekne. A moje obavy byly na místě.
"Já...nevím co na to mám říct. Po tom, co ses líbal s Taehyungem..." Nechal větu vyznít do prázdna.
"Promiň mi to, Jinnie."
Sklopil jsem pohled na špičky svých tenisek a snažil se zadržet slzy, které se mi hromadily v očích. Ikdyž jsem to tak nějak čekal, opravdu to hrozně bolelo.
Tak takto tedy bolí zlomené srdce... Pomyslel jsem si....ale věděl jsem přesně, co budu dělat....