Ty a ja

Možná

Ráno jsem se probudila v posteli a vedle mně seďel Nick.
,,Dobré ráno růženko.''Byl tak milí a roztomilí.
,,Nicku kolik je?''
,,Je půl osmý!''
,,Cože?''
,,Neboj, vžtyď je teprve půl osmý.''
,,No jo tobě se to říká!''
,,Kristine jdi se upravit a já ti zbalím.''
Vyběhla jsem do koupelny a zďesila se. Moje vlasy byly hrozné a rozcuchané. Vzala jsem rychle hřeben a česala ty svoje hrozné vlasy. Líčení jsem měla za deset minut. Ale né už bylo za deset minut osm. Vyběhla jsem a rychle šla do šatníku. Nenašla jsem vůbec žádné věci na sebe. A pak mne něco napadlo. Uviďela jsem modré šaty s krásnýma blištivýma botama. Ty boty byly na potpatku , já vůbec neváhala a hned je popadla . Běžela jsem do koupelny a navlékla si je.
Začalo zvonit na hodinu a já šla zrovna akorát na čas.Ricka jsem nikde neviďela.Škoda.
No nebudu se tím trápit. Hodina chemie mi vůbec nelezla do moskovny. Když mne vyvolala učitelka k tabuly,tak jsem měla úplně temnotu.
,,Slečno Whitmorová! Posaďte se!''
To byl trapas nad všechny trapasy a takhle to šlo celý den. Poslední hodina byla biologie. Ta mi celkem šla a pak na mne všichni zíraly. Šla jsem na záchod a  pohlédla do zrcadla.
,,Moje vlasy!''Zařvala jsem na celou školu. Nick přiběhl na dámské záchody.
,,Kristine co se ...... ďeje.?!''Byl celý v údivu a já ve strachu co se stalo.
,,Nicku moje vlasy jsou modré a přecházejí do růžové!To se ďeje!''
,,Tak jo klid krásko.''Uklidňoval mne jeho milím hlasem.
Vlasy jsem měla divné a objemné.Byla jsem omluvená z hodiny. Šla jsem do pokoje si dělat úkoly na zítřek a pak někdo zaklepal. Sakra co teď. Uklidila jsem celý pokoj a učení dala do tašky. Postel jsem rychle ustlala a běžela otevřít. Stál tam Rick a díval se na mne s otevřenou pusou.
,,Ricku jdi prosím pryč.''Zavírala jsem mu před nosem a on mně chytl za ruku a já povolila. Vstoupil do mého pokoje a já rychle zavřela.
,,Proč jsi nebyl ve škole?''
,,Nemohl jsem.''
,,Ale proč?'' Ta otázka mi pořád vrtala hlavou.
,,Jsem totiž..... Ach radši nic!''
,,Já myslím že vím co si chtěl říct.''Otočil se a koukal na mně podezíravím pohledem.
,,Jak to sakra můžeš věďet?!''
Věďela jsem to ,ale neodpověďela jsem.
,,Kristine řekni jak to víš!''
,,Normálka.''
,,Kristine jak víš že jsem jiný než ostatní?!''
,,Bylo lehké určit co jsi.''
,,Tak co tedy jsem?!'''
,,Jsi vlkodlak.''
,,Trefa a žádné váhání.''
,,A teď ty. Hádej kdo jsem já.''
,,Jsi člověk co jiného.''
,,Ne ani náhodou. Dokázal by snad člověk tohle!?'' Odhodila jsem ho jenom pouhým pohybem prstů.
,,Ty jsi.... Chvíli se zapřemýšlel a pak to vyslovil.,,Jsi čaroďejka.''
Kývla jsem mu na to a on se radši držel u zdi.Tohle asi nečekal. Byla jsem silnější než on.
,,Ricku. Neříkej to nikomu jinak tě také prozradím.''
,,Dobře,ale jak ses mi mohla líbit?!''
,,No to já nevím,ale kouzlo jsem nepoužila.''
,,Kvůli tomu nemáš spolubydlící?''
,,Jo kvůli tomu.'' Sklesle jsem šla ke dveřím a už jsem je chtěla otevřít a on mně políbil.Odtáhla jsem se a on mně zase přitáhl k sobě. Pak jsme se líbali a koukali na film,povídali jsme si něco o sobě a tak. Byla to legrace. On odešel a já si o něm nechala zdát.