Anna McCallová se po jedenácti letech probudí z komatu.
Snaží se se vším vyrovnat, najít si práci, smát se, bavit se se svými nejbližšími, ale stále to není ona. Všechno se ještě daleko zhorší, když odhalí tajemství, které mělo pro ni zůstat skryté...
,,Anno......... byla jsi mimo jedenáct let.'' Řekne doktor tiše a přistoupí k mojí posteli. Já na něj jen nevěřícně hledím.
,,Cože?'' Přikývne.
,,Musíme říct tvé rodině, že jsi se probrala.'' Dodá po chvíli doktor a zmizí z pokoje společně se sestrami. Začnu zrychleně dýchat. Měla jsem strach že mi srdce vyskočí z hrudi. Jedenáct let?! Pořád jsem si to dokola opakovala.
Po asi půl hodině jsem se konečně odhodlala vstát z postele. Pomalu jsem přešla k zrcadlu a pořádně se na sebe podívala. Vypadala jsem úplně jinak. Bože, co se to se mnou stalo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Beacon Hills
pohled Scotta
Byli jsme s ostatními u Dereka a probírali včerejší útok. V lese našli roztrhaného kluka. Některé končetiny, dokonce i orgány mu chyběli. Myslíme si s ostatními že ho zabil vlkodlak. Otázkou zůstává proč?
Když se všichni chystali k odchodu, zazvonil mi mobil. Vytáhl jsem ho z kapsy a koukl se na displej. Volala máma. Na nic jsem nečekal a hovor přijal.
,,Scotte........ já..... dneska večer odjedu. Vrátím se až zítra odpoledne........... zvládneš to doma?'' Zeptala se roztřeseně do telefonu. Zamračil jsem se. Její tep jsem slyšel i přes telefon. Byla nervozní, ale zároveň šťastná.
,,Mami, děje se něco?'' Zeptal jsem se opatrně a u toho se podíval a ostatní. Věděl jsem že ostatní poslouchají každý moje slovo.
,,Ano, přivedu sebou překvapení.'' Odpoví radostně.
,,Přivedeš?'' Zopakuju po ní nechápavě. To už ale zavěsila.
Podíval jsem se na Stilese, ale podle jeho výrazu na tváři bylo jasné, že nemá ponětí, co tím myslela. Ale měl sem pocit že to co nevidět zjistím.
O den později
Beacon Hills
Pohled Anny
Vystoupila jsem s mámou z auta. Stála jsem před naším domem. Vůbec se nezměnil. Nadechla jsem se a šla s mámou dovnitř. Zevnitř vypadal taky stejně, to jen já se změnila.
Seděla jsem ve svém pokoji a prohlížela si ho. Připadal mi teď menší. V tom někdo zaklepal na dveře a poté je otevřel. Máma. Pokusím se o úsměv a obejmu ji.
Po chvíli jsme se od sebe odtáhli a máma vytáhla z kapsy peníze. Zamračila jsem se.
,,Na nové oblečení.'' Řekne a chystá se mi je dát do dlaně. Já ji ale nenechám.
