Probuzená -TW

Kapitola 8. Starý přítel

V minulém díle jste viděly: ,,Slyšela jsem, že hledáte výpomoc.''

                                                         ,,Co-co ode mě chceš?''

                                                          Další noční můra.

                                                          ,,Draku, potřebuju tvou pomoc.''

Seděla jsem v kavárně a nervozně poklepávala prsty. Má deset minut zpoždění. Možná si to rozmyslel. Ani bych se nedivila. Pozná mě vůbec? Nebo já jeho?

Z mých myšlenek mě vyrušila číšnice, která mi přinesla mou objednávku. Cafe Latte. Miluju tohle pití. Jsem závislá na kávě. Každý den musím mít alespoň jednu nebo dvě kávy, jinak bych ráno ani nevstala z postele. 

,,Vždycky jsi milovala kávu, to se nezměnilo.'' Promluvil hlas vedle mě. Škubla jsem sebou. Je tady. Opravdu přišel. Pomalu jsem se otočila. Byl to opravdu on. Vedle mě stál v celé své kráse Drake Moore. Šokovaně jsem se na něj dívala. Vypadal úplně jinak, dospěleji. 

,,Ahoj.'' Pozdravila jsem ho po chvíli a čekala na jeho reakci. On pouze kývl a sedl si naproti mě. 

,,Nevěřila jsem, že se skutečně ukážeš.'' Promluvila jsem po chvíli do ticha. 

,,Zavoláš přiběhnu, jako vždycky.'' Na to jsem nic neřekla, jen sklopila pohled k zemi. 

,,Promiň.'' Řeknu tiše. 

,,Neomlouvej se, chtěl jsem přijít. Navíc jsem doufal, že mi pomůžeš.''

,,S čím?''

,,Ne, začneme tebou, co se děje Anno?''

,,Omlouvám se, ale nevolala bych ti, kdyby to nebylo naléhavé.''

,,Tak co se děje?'' Povzdechla jsem si. 

,,Od té doby, co jsem se probrala mívám často sny, jsou to spíš noční děsy.'' 

,,O čem ty sny jsou?'' Otázal se zvědavě. 

,,Utíkám lesem, když v tom se přede mnou zjeví postava muže, je to nějaký Derek, bratrův přítel.''

,,Co se děje pak?'' Řekl zamyšleně, jako by nad něčím přemýšlel.

,,Mění se.''

,,V co se mění?''

,,Já-já nevím jak to popsat. Jeho oči mají najednou jasně modrou barvu, na rukou se mu objeví drápy a taky měl něco divného s tváří, vypadal skoro jako.... zvíře.'' Když jsem to dořekla, podívala jsem se na něj. Dělal si zápisky do svého notesu. Když dopsal dalších pět řádků, vzhlédl ke mně a gestem mi pokynul abych pokračovala. 

,,Říká mi, abych utíkala. Já ho poslechnu a začnu utíkat jako o život, nakonec doběhnu až k shořelému domu uprostřed lesa....''

,,Počkej!'' Zastavil mě. 

,,Co?'' Nechápavě na něj pohlédnu. Oči se mu rozšíří, jako kdyby právě procitnul. 

,,Co víš?'' Zeptám se znovu.

,,Ten shořelý dům a ten muž, řekni mi, je to vysoký černovlasý muž s koženou bundou a jezdí v černém camaru?'' Ztuhnu.

,,Jo, jak to víš?'' Jak to mohl vědět? On ho zná?