Sestra ✔

Čtvrtá kapka

Ayato. "Hej ta je moje" zařval. Kanato se naštval ale furt mě nepouštěl. "Není jen tvoje přišla ke mě tak vypadni!" Začali se hádat až nakonec po sobě skočili a začali se prát. Boha jeho, tohle je až moc. Odešla jsem. Přišla jsem na menší výklenek či balkón. Byla tu římsa a dívala jsem se do zahrady. Sedla jsem si na římsu a pořád koukala do lesa. Úplně mě to hypnotizovalo. Ten les byl tak překrásný a přesto tak obyčejný. Nejednou se něco mezi stromy zalesklo. Dala bych ruku do ohně za to že to byli oči Koua. Seskočila jsem z výšky dvou pater a ladně dopadla na zem. Vyběhla jsem do lesa. Když jsem uviděla tu blonďatou hlavu rozzářily se mi oči. Skočila jsem na něj a objala ho. Téměř ihned mě vzal pryč. A pak promluvil "ví že si pryč tak to zestručním" přikývla jsem. "Chceš tam zůstat?" Teď jsem se musela zamyslet. Všichni tam jsou divní ale přesto tam musím zůstat. Musím zjistit kdo jsem už není cesty zpět. Teď už ne. "Ano" řeknu pevně a Kou přikývne. Dá mi pusu do vlasů a ukáže za kopec. "Tak se vrať" řekne a já ho naposledy obejmu. "Pozdravuj brášky" řeknu a už je pryč. Běžím taky zpět a uvědomuji se že teď musím zjistit kdo jsem. Rychlostí blesku jsem doběhla zpět do sídla bratrů Sakamaki. Už už jsem chtěla vběhnout do domu, ale o dveře se opíral Laito. "Kde jsi byla?!" Zeptal se tak neutrálně. "Žeby venku Einsteine?!" Odsekla jsem mu. "Zeptám se ještě jednou Katano. Kde. Jsi. Byla" kdladl důraz na každé slovo. Držel si kamennou tvář a já ztuhla. "Šla jsem se proběhnout, ale měla jsem k tomu dobrý důvod" řeknu a pohlednu mu do očí. "A ten důvod zní" optal se zvědavě. "Dneska jste všichni úplně divní a mě z toho bylo blbě tak jsem si provětrala hlavu." Řeknu a usměju se nevinně. "Dobře tedy..." Řekne s povzdechem a pustí mě do sídla.
Jakmile jsem ho ztratila z dohledu šla jsem s velikým rizikem, že se zase něco pokazí hledat Subara. Přišla jsem do obývacího pokoje, kde na pohovce seděl Reiji a četl knihu. "Takže provětrala jsi se?" Optal se. " Jo díky" odseknu a odejdu z místnosti. Slyším za sebou "jak nevychované" To musel prostě utrousit. Neřešila jsem ho a šla dál. Na okenním parapetu se válel Subaru. "Subaru?" Oslovila jsem ho a promýšlela jak začít navázat konverzaci o naší matce.
"Co chceš ?!" Vyprskl nepříjemně. "Hej! Co ti zas je?! Chtěla jsem se jen na něco zeptat!" Řeknu a máchám rukama okolo sebe. Povzdechl si a začal "tak co teda chceš?!" Otočil na mě svoje oči. Tak podobné těm mým. "Řekni mi jaká byla tvoje matka" sedla jsem si naproti němu a upřeně na něj zírala. "Proč to chceš vědět!?!" Řekl naštvaně. Proč musí být můj bratr takový bručoun? "Jen... Když už s vámi bydlím...Pak ti taky něco řeknu" usmála jsem se a čekala co udělá. Čekala jsem že odejde. Ale on se zády zapřel do zdi a hlavu zaklonil. Začal se smát a pak přestal. Podíval se mi do očí, poté sklopil pohled ven z okna. Začal potichu mluvit " Moje....Matka byla... Protože... Protože" přišlo mi že mluvil úplně z cesty. "Ona byla pro mě docela důležitá...Pak...Pak ale se to stalo..."
Subaruv pohled:
Mamka byla ve věži a dívala se na mě. Pak odešla od okna s mřížemi a já upustil ti dýku. Začal jsem brečet jako malý a bezmocný.
Proč jí to tu vlastně povídám?! Upřela na mě pohled víc. "Co se pak stalo?!" Zeptala se. Zase jsem cítil ten tlak na hrudi. Jako by mě něco svíralo. Neodpovídal jsem. Nemohl jsem. Nechtěl jsem. Nemám přímé sourozence jako ostatní. Byl jsem na to sám. "Subaru?" Zeptala se Katana a byl těsně u mě. Byla zase na svých nohou a obličej měla těsně u mého. Ty oči co se dívali do těch mých byli tak stejné.
Pohled Katany:
Vzal mě za ruku a táhnul mě kamsi. Došli jsme do jeho pokoje. "Co tu děláme?!" Zeptala jsem se. "Teď je řada na tobě" řekl a posadil mě na postel sám se sedl k oknu. Zase čuměl ven. "Říkáš to jen ze slušnosti, ale měl by si toho o mě vědět hodně! Musíš a já musím hodně vědět o tobě!" Sakra Katano už zas moc mluvíš! Subaru mě přejel pohledem typu Zas ti hrabe. "Pojď sem" řeknu a netuším co dělám. On zakroutil hlavou v nesouhlas a já ho chytila za triko. Navázala jsem oční kontakt a chtěla na něj začít řvát. Jenže mě přerušilo odemčení dveří. OH! Ale to si už děláte p-sí boudu! Ve dveřích stál Laito s Ayatem. Ty dva mi lezou krkem. Kloboučník a Šampón na nás koukali stylem Co tu děláte?! A já je chtěla zabít. Pustila jsem Subara a šla k nim. "Co tu děláte?!" Vyprskla jsem nepříjemně. "Hou hou hou" dal Ayato ruce do obrané pozice "kočička má drápky" zasmál se a dodal "Reiji oznamuje že všichni máme být HNED v obýváku."