Sestra ✔

Jedenáctá kapkaa

Mu hrabe? Otočila jsem se na Ayata. Jsou normální?! Výraz na tváři mi zkyselel a byla jsem zase naštvaná. Nejsem normální já nebo oni? Už mě z těch otázek bolela hlava. Pro jednou to už musí zkoncovat! Když jsem procházela okolo Ayata pronesla jsem " Jsi nenormální ty nebo já?" A zmizela jsem rychlostí blesku. Opět jsem měla chuť utéct. Přemýšlela jsem zase.... ještě se mi uskvari mozek a budu šprt. V tom mi to došlo. Sebrala jsem se a vyskočila z okna. Dopadla jsem na zem a ihned vzala telefon. "Okamžitě přijď do parku" zaječela jsem do telefonu a běžela do parku. Byla jsem tam co by dup. Přišla moje kamarádka... kterou jsem dřív tak trochu šikanovala ale to až na jindy. "Ano?" Zeptala se zadýchaně. "Dělej šneku pomůžeš mi. Došli jsme k prolézačce pro malé děti. Zavěsila jsem se na trám jako netopýr a říkala "pořád chci před problémy utíkat, přemýšlím a dělám pitomosti na en-tou, už nemůžu!" Hah to bylo po dlouhé době co zas brečím. Ikdyž jsem vysela hlavou dolů hrála jsem si s katanou. "Nech ten tvůj nožík, začínáš šílet, proč jsem vlastně tu?" Vyklopila znechuceně. "Okey svěřuju se ti tu s city a ty takhle tak jo vykašli se na mě ne lepší ty se na mě vy*... Tak jdi jenom jsem se ti chtěla svěřit. To kamarádi dělají tak běž teda mě nezajímáš!" Zaječela jsem na ní. "A-ale já-" přerušim jí. "Běž než tě zmlátim mám chuť do tebe praštit jsi nic co by mě nebo někomu vůbec mohlo pomoct" v tu chvíli začala brečet a utekla. Ze vzteku jsem praštila do prolézačky, spadla jsem a chvíli ležela na zemi. Co se semnou děje já nejsem normální?! Nebo jo? Teď už toho mám ale dost mozku! Vstala jsem že země a...