Viktorie Potter [HP, FF] ✔

3. Nová přátelství

2342 slov

„NEBELVÍR" srdce Viki udělalo tak padesátá přemetů, než se vzpamatovala. Maminka na ni bude určitě tak moc hrdá. Když o tom teď přemýšlela, určitě by byla hrdá ať by přišla kamkoliv. Sundala si klobouk a rozběhla se k Nebelvírskému stolu.

Měla obrovskou radost, že může být s Weasleyovi v jedné koleji. Nebelvírský stůl jí zatleskal, ačkoliv upřímně všichni tak trochu čekali že Potter patří do Nebelvíru skoro tak jako hůlka patří do rukávu.

Když tleskání ustalo, otočila se ke stolu profesorů aby si je ještě jedenou prohlédla. Všimla si pohledu Brumbála, usmíval se a v očích se mu zablýsklo. Vypadá to že i on má radost s rozhodnutím klobouku.

Profesorka vyvolala ještě hodně jmen mezitím co se Viki seznamovala. Fred s Gerogem jí představili Percyho, kterého si pamatovala nejméně. Podala si i ruku s Charliem, kterého měla jako malého moc ráda. Bylo jí líto že tu s nimi bude pouze jeden rok.

„A tohle je Oliver Wood. Je to budoucí kapitán našeho týmu," prohlásil Charlie povzbudivě. On sám byl právě teď kapitánem.

„To si nemyslím Charlie, ale díky."

„Jsi ten nejlepší hráč z našeho týmu. Jsi ten nejlepší příští kapitán." Na jeho tváři bylo vidět jak rudne.

Mezitím zařazování skončilo. Viktorie si oddechla, i když stejně neposlouchala. Už měla vážně velký hlad. Slova se chopil Brumbál. K nastolení klidu mu stačilo aby se postavil.

„Ještě než si otupíme smysly lahodnou večeří, chci vám připomenout, že používání zboží od taškáře je zakázáno, tady pan Filch má vypsáno všechno co je zakázané, tak kdyby měl někdo zájem zopakovat si školní řád, obraťte se na něj. A jako další, že vstup do zapovězeného lesa je přísně zakázán." To se Brumbál otočil na Charlieho, nebo aspoň tak se to Viky zdálo. Nebo to bylo na Freda a George? Vždyť ještě nemohl vědět, že jsou ti dva tak trochu lumpové, nebo ano?

„Přeji vám všem dobrou chuť!" Viki slyšela už jen Brumbálovo tlesknutí. Na stole se objevily snad všechny druhy jídla světa. Kuřata, vepřové maso, brambory, sladkosti, ovoce i zelenina, různé saláty, mořské plody a spousta dalšího co ani nedokázala pojmenovat.

Jakmile všichni dojedli, Brumbál se zase bez problému chopil slova. Popřál jim dobrou noc a poslal je na koleje. Měli je tam doprovodit prefekti a primusové.

„Nebelvírští sem!"

„Mrzimorští?!" Prefekti křičeli jeden přes druhého, aby je dovedli do jejich společenské místnosti. Další dny už budou smět chodit sami, pokud si to stihnout zapamatovat. Hrad byl však tak spletitý že většině prváků trvalo týdny než se naučili chodit do vlastní společenky.

Jakmile prošli po schodišti které mění svá místa, až do sedmého patra, dostali se před zvláštní obraz. Prefekti jim pŕozradil, že se jí říká Buclatá dáma a je to strážce jejich věže.

„Znáte heslo?" ptala se baculatá paní.

„Chrabrost„ odpověděl prefekt. Obraz se otevřel a odhalil jim pohled na průchod do jejich společenské místnosti. Všichni prolezli dovnitř a tak vstoupili do společenské místnosti.

Byla osvětlená ohněm z krbu a celá byla v Nebelvírských barvách. Na stěnách byli obrazy, na zemi byl červený koberec a velký lustr ze svíček. Po stěnách tu bylo i pár knihoven. Ty byly umístěné po kraji místnosti. Hned u dveří byla nástěnka, která byla skoro prázdná. Tam se v průběhu roku nastřádají různá oznámení. U krbu bylo křeslo a všude byli rozmístěné stoly s pohodlnými židlemi, kde si budou dělat úkoly.