Viktorie Potter [HP, FF] ✔

11. Konec roku

1386 slov

Zase uběhlo pár měsíců, a právě dnes naše šestice prožívá konec svého prvního ročníku v Bradavicích. Připravují se na odjezd domů se smíšeným pocitem.

Viki se za tu dobu v kouzlení hodně zlepšila. Uměla už odzbrojovací kouzlo, omračovací kouzlo, nebo na úplné zmrazení člověka. I v ostatních předmětech se zlepšila. Lektvary měla na výbornou, ale co jí ze všeho nejvíce šlo a bavilo bylo létání. Její vztah s dvojčaty, Leem a holkama se nijak nezměnil, pořád to byly nejlepší přátelé. Každý byl jiný, ale přesto je všechny spojovalo přátelství které už vzniklo první den.

Všichni právě chodbami míří k velké síni, kde Brumbál přednese jeho konečný proslov a kde kolej s největším počtem bodů dostane školní pohár. Jako naschvál týden před koncem roku učitelé schovali přesýpací hodiny, kde se počítali body, aby to kdo vyhrál bylo překvapením. Šli chodbou a snažili se zapamatovat každý detail, každý obraz a kdo na něm je. Bylo pravdou že si Bradavice zamilovali a nikomu se nechtělo domu. Na druhou stranu se těšili na rodiče. Šli naschvál pomalu a užívali si každé sekundy, ale i tak někdy museli k velké síni dojít. V ní už byli skoro všichni žáci a téměř všichni profesoři. Šestice si sedla k Nebelvírskému stolu nejblíž k Brumbálovi jak jen to šlo a čekali až dorazí poslední zbytečně studentů. Mezi tím, si snažili zapamatovat každý kout, každou svíčku a každý stůl které tu byli. Když dorazili poslední žáci, Brumbál začal.

„Je mi ctí se s vámi další rok rozloučit a tím oslavit, myslím že povedený, školní rok a chtěl bych vám popřát, ať si užijete dvouměsíční volno. A teď přejdeme na to, na co všichni tak dlouho čekáte. Na čtvrtém místě se umístil s 317 body Mrzimor!" S těmi slovy začal Mrzimor chabě tleskat.

„Jako třetí se s 358 body umístil Havraspár," od Havraspárského, Mrzimorského i Nebelvírského stolu se ozvalo tleskání. A teď kdo vyhraje Zmijozel nebo Nebelvír? V síni bylo naprosté ticho a všichni čekali až se Brumbál vyžvejkne.
„A na prvním místě se s 429 body umístil Nebelvír!" Od všech stolů, až na Zmijozelský se spustil ohromný jekot, tleskání a jásání.

Nad velkou síní se vyvěsil Nebelvírský erb. Všichni studenti si sundali čepičky a vyhodili je do vzduchu.

***

Všichni už byli najedení a mířili přes pozemky směrem k vlaku. Bylo už léto, takže bylo pořádné teplo. Všude to štěbetalo a rostlo.

Když došli do Prasinek až k vlaku, všichni se na něj smutně podívali a neochotně nastoupili. Hledali si volné kupé. Po chvilce hledání si ho našli a všech šest se do něj narvalo. Po chvilce si začali povídat a vzpomínat na Bradavice.

„A teď si představte, že za sedm let odtamtud odjedeme navždy. Pokud se nestaneme profesorama, tak se tam nevrátíme už nikdy," řekl Fred.

„Nedokážu si to představit," konstatovala Alice.

„Co myslíte že dělá o prázdninách Brumbál?"

„Třeba se vrátí za rodinou, nebo zůstane ve škole a připravuje další rok. Nebo třeba cestuje," navrhla Angela.

„Myslíte že má rodinu?"

„Podle mně ho nikdy nikdo neviděl s nějakou ženou nebo chlapem."

Takhle si ještě chvilku lámali hlavu s Brumbálem, dokud to nevzdali a neřekli si že to nemá cenu.

„Budete mi všichni psát že jo?" ptala se jich Viky.

„Ano ovšem. A mě taky " přidala se Alice.

„Slibujem"

Přemýšlela co se za ten rok změnilo, jak se ona změnila. Přemýšlela nad svými novými přáteli, nad tím že lepší si přát nemohla, nad tím co se naučila a co zjistila o tajemném a velkém hradě.