Viktorie Potter [HP, FF] ✔

33. Jedna velká rodina

1551 slov

Viktorie byla nadšená z toho že se zase uvidí s Charliem, ale upřímně z toho byla i trochu vyděšená. Bála se že se Charlie za ty dva roky co se neviděli změnil, nebo že na ní zapomněl. Občas si psali, ale už to nebylo tak často jako předtím. Proto, v den jeho příjezdu, byla jako na trní.

„Co se s tebou děje Viky?" ptala se jí Ginny se kterou právě seděla v jejich pokoji. Hráli šachy a Viky se moc nedařilo. Nesoustředila se na hru, Ginny už jí málem sebrala i krále. Vzhlédla k ní. Měla chuť se jí se vším svěřit, ale nevěděla jak na to bude reagovat.

„Něco ti povím, ale nesmíš to někomu říct." Ginny kývala. Na nějakou skoro vyhranou hru úplně zapomněla a začala hrací plochu a figurky sklízet.

„Víš stalo se to jedny prázdniny než Charlie odjížděl do Rumunska." Ginny zpozorněla a zahleděla se na svou kamarádku. „Šla jsem se v noci napít a našla jsem tam Charlieho. Pil ohnivou Whiskey a byl smutný že musí odjet. Dal mi taky Whiskey a povídali jsme si. No a potom jsme se políbili."

Ginny výraz byl opět k nezaplacení. Vykulila očíčka a otevřela pusu. Chvíli byla jenom strnulá na místě a Viky se obávala, že jí tim naštve. Místo toho však vyskočila a zapištěla.

„To si děláš srandu! To byla tvoje první pusa?" pištěla.

„Pšt, někdo tě uslyší!" prosila Viky. Reakce Ginny jí rozesmála. „Ano byla to moje první pusa. A potom jsme si dali ještě jednu."

„Cože? Kdy?" dožadovala se Ginny.

„Když jsem byla ve třetím ročníku. Charlie byl v Bradavicích protože od Harryho, Rona a Hermiony měl převzít draka, kterého měl Hagrid. Přiletěl s jeho přáteli aby si ho odvezli do Rumunska. Na chvíli jsme se zdejchli do sovince. No a tam jsme si dali další pusu."

„Takže ty a Charlie! To je tak roztomilý! O kolik je starší než ty? Pět nebo šest let, že jo? To ale není tolik, byli by jste spolu tak krásní," rozplývala se. Viky po ní hodila jeden z malých polštářků.

„Nekřič tolik! My spolu přeci nechodíme, jenom jsme si dali pusu."

„Proto jsi tak nervózní. Protože Charlie přijede aby se s námi vydal na famfrpálové mistrovství."

Viky přikývla.

„Bude to v pohodě, uvidíš. Charlie je moc hodný kluk."

„To já vím, ale jsem zmatená. Mám Charlieho ráda, ale myslím.. myslím že mám ráda i George," přiznala a sklopila hlavu k zemi. Připadala si jako kdyby jí ty dva trhali na dva kousky. Nevěděla co si má myslet.

„Pořád máš dost času se rozhodnout, kterého máš ráda. Třeba se objeví ještě někdo, koho budeš mít radši než je dva dohromady. Co třeba ten Cedric, hodně se s ním bavíš?" Nebo třeba Draco, napadlo Viky, ale to byla spíš poznámka nad kterou se v duchu uchechtla.

„S Cedricem jsme taky jenom kamarádi, ale řekla bych že na George trochu žárlí. A George zase na něj. Vypadá to že prostě nemůžu mít žádné kamarády." Obě dvě se smáli a dlouho probírali plusy a mínusy každého z nich.

„Děvčata, pojďte přivítat Charlieho!" ozvalo se. Ginny se podívala na Viky a nadzvedla obočí. Znovu po ní hodila polštář a postavila se. Vydali se z dřevěných schodů dolů do obývacího pokoje. Byli odtamtud slyšet hlasy. Zaslechli i hlas Billa, který se k nim na mistrovství přidá.

„Jsem tak rád doma mamko." Zaslechla Charlieho. V tu chvíli jí přešla všechna tréma. Seběhla poslední schody a skočila Charliemu do objetí.