Indifferent Girl [CZ Avengers]

2. Silent Mystery

"Děkuji vám. Porada končí. Můžete jít." Ukončí pořadu Fury a začne si skládat všechny své papíry zpět do složky. Všichni vstaneme a chceme se dostat co nejrychleji pryč odsud protože teď už jsme měli mít volno.
"Kapitáne?" Uslyším za sebou Furyho hlas. Otočím se na něj a on kývne hlavou na znamení abych šel k němu.
"Dovedete prosím skeč u na pokoj číslo D6?" Kývnu a nastavím té dívce ruku abych jí 'pomohl' zvednout. Její malá dlaň se dotkne té mé a já jí za ty hebké ruce pomohu vstát. Podívá se mi do očí a loutky jejich úst se zvlní do jemného úsměvu. Pokynu jí aby šla za mnou a ona tak udělá.
Vedu jí dlouhou chodbou až k bílým dveřím u kterých se zastavím. Z pod květináče vyndám záložní klíč kterým pokoj odemknu. Dívka vejde do pokoje který si náležitě prohlédne.
"Děkuji." Pošeptá téměř neslyšně a já mám tak jedinečnou možnost slyšet její hlas.
"Není zač, kdybyste něco potřebovala tak tady na chodbě jsou hned strážní tak řekněte jim." Ukážu na dva muže v černém obleku kteří stojî na chodbě.
"Děkuji, kapitáne." Kývne a posadí se na postel.
"Říkejte mi Steve." Podívá se na mě pohledem 'to jako vážně' ale následně svůj pohled přesune na bílou komodu. Chvílí na ní jen tak zírá než se konečně vyjádří.
"Já jsem Emily." Podá mi ruku kterou příjmu.
"Těší mě, Emily." Dořeknu a vyjdu ze dveří které po sobě zavřu. Co nejrychleji se proplazím chodbami které dost připomínají bludiště. Všechny jsou tak stejné a tak dlouhé. Když se konečně objevím u vchodovích dveří trochu si oddychnu protože bím, že mě tu už žádný agent nezastaví s tím, že tu musím ještě chvíli zůstat. Nasednu na svou motorku a vydám se po dlouhém dni domů.

Emily (Grey Girl)
Po odchodu Stevea si lehnu na postel. Připadám si tu jako ve vězení. Ten chlap s tou páskou piráta říkal něco o tom že jsem napadla pár agentů. Nic z toho si nepamatuji. Stejně jako si nepamatuji nic z mého dětství.
Vstanu a dojdu do malé koupelny která je součástí pokoje. Svléknu se do naha a stoupnou si do sprchy. Nechám na své nahé tělo kapat horkou vodu. Čelem se opřu o kachlučky a voda mi teče všude po vlasech až do obličeje. Zavřu oči a hned ořed sebou vidím to co obvykle když zavřu oči. Sebe, iprostřed lesa v šedý h šatech jak se procházím po prazkajícím ledě rybníka a pozoruji neobvykle obrovský měsíc.
Zatřesu hlavou čímž zaženu myšlenky a otevřu oči když si všimnu že sprcha se zastavila. Podívám se před sebe a zjistím, že všechno okolo mě je zamrzlé. Kachlučky, podlaha, zrcadlo u umyvadla. Zděšeně se rozhlížím kolem sebe a třesou hlavou asi proto že si myslím, že se mi to jen zdá. Popadnu ručník a rychle vyběhnu do pokoje načemž se svalím na zem a propuknutí v pláč. Tohle není poprvé co se mi to stalo za poslední dobu. Je to čím dál horší a já to nedokážu ovládat.

PUSŤTE SI PÍSNIČKU V MÉDIÍCH ❤❤