Indifferent Girl [CZ Avengers]

4. B-day On Lear Year

Steve mě vede nějakou dlouhou chodbou než se konečně zastaví u skleněných dveří. Na zdi namačká kód a velké skleněný dveře se samy od sebe otevřou. Mně se nastaví možnost vidět obrovskou laboratoř. Nevím proč, ale hrozně mi to připomíná nemocnici. Všechno je tu bílé a čisté.
"Doktore" pozdraví kývnutím Steve
"Kapitáne" udělá to samé muž v bílém plášti. Má černo-šedivé kudrnaté vlasy a na očích brýle. Může mu být tak pod padesát. Byl i na včerejším zasedání na kterém mě ten pirátských černoch představoval jako nějakou cirkusáckou hračku. Měl by být taky nějaký 'vylepšený' ale podle mě i ty agenti co tu pobíhají po chodbách jsou zajímavější.
"Tohle je Emily. Včera jste viděl co dokáže." Muž chápavě přikývne a podá mi ruku.
"Jsem Bruce."
"Emily." Usměje se na mě a otočí se k dlouhému stolu který je za ním. Začne se prohrabávat v nějakých papírech které má rozházené všude kolem.
"Posaď se prosím." Pokyne mi abych si sedla na jednu ze tří bílých židlí. Já tak udělám a tak si sednu přímo naproti němu. Steve se opře někde stranou o stůl a založí si ruce na prsou.
"Můžu mít pár otázek?" Zeptá se mě doktor a já jen nervózně kývnu na znamení že ano.
"S těmito schopnostmi ste se narodila nebo se vám to nějak stalo?" Podívá se na mě. V jeho očích vidím zájem a hlavně zvědavost.
"Já nevím." Řeknu jednoduše a pokrčím rameny.
"Vy nevíte?" Pokrčí obočí
"Ne. Nic z toho si nepamatuji." Doktor chápavě přikývne a dál se dívá do svých papírů.
"A co si tedy pamatujete?" Zeptá se mě po chvilce
"První co si v mém životě pamatuji je jak jsem ležela uprostřed lesa na zamrzlém rybníku. Byla mi zima. Nikde nic nebylo a já jediné co jsem viděla byl obrovský měsíc zářící nademnou." Dopovím příběh o kterém vlastně ani nevím jestli je pravdivý. Ale je první, co si pamatuji.
"Jak je to dlouho?" Zeptá se téměř okamžitě doktor
"Stalo se to v roce 1941" jakmile to dořeknu doktor i Steve znejistí.
"1941? Ale to by znamenalo že je ti..." vloží se do toho Steve.
"Ano. Je mi víc jak 70 let." Steve si s doktorem vymění pohledem než se začnou věnovat zase mně.
"Tak jaktože jste stále tak mladá?" Prohlédne si mě Bruce od zhora dolů.
"Já nestárnu jako normální člověk. Nemám narozeniny každý rok ale jednou za 4 roky na přestupný rok."
"Takže ti je teď kolik?" Zeptá se po chvilce střebávání Steve.
"Když se to stalo, byly mi čtyři. Takže je mi teď 23." Jejich pohledy byli nečitelné. Nevěděli co mají říct...