Indifferent Girl [CZ Avengers]

8. Lost Truth

"Takže si myslíte, že ty dvojčata půjdou po nás?" Kývne a dál se hrabe ve svých papírech. Vstanu a mám se na odchod když mě Fury zastaví.
"Řeiněte to ostatním kapitáne. A připravte Emily k boji. Teď je součástí týmu. Potřebujeme každou ruku." Přikývnu a odejdu.

Emily (Grey Girl)
Ležím na posteli a koukám do stropu když někdo zaklepe na dveře od mého pokoje. Nemám zamčeno takže pouhým 'dále' dovolím dotyčnému vyjít do mého králoství. Dveře se otevřou a za nimi stojí sám Kapitán Amerika.
"Vstávej Lily." Přikáže mi Steve.
"Jsem Emily." Opravím ho.
"Já vím, ale Lily je kratší a líbí se mi to víc." Usměje se a já dostanu jedinečnou možnost vidět jeho ďolíčky.
"Fury říkal že tě mám připravit k boji. Ode dneška se stáváš součástí týmu Avengers." Po tom co vysloví tyhle slova se zhoupne na patách a založí si ruce.
"Já že se stávám součástí Avengers? Vždyť bych byla vaše skáza. Ne, ne. T-to nejde." Začnu zběsile kroutit hlavou.
"Proč by to nešlo? Trochu tě vycvičím a bude všechno Okay." Řekne jakoby se nic nestalo.
"Steve. Moc dobře víš, že své schopnosti neumím ovládat." Přijde ke mně blíž tak, že nás od sebe dělí jen půl metru.
"Naučíš se to ovládat, neboj." Usměje se a těma svýma modrýma očima se vpije do těch mých.
"Ale co když ne? Mám strach." Odvrátím svůj pohled někam mimo.
"Když ne, můžeš toho nechat. Dobře?" Podívá se na mě čekajíc odpověď. Jen kývnu na souhlas a dál už to neřeším. Chvíli mezi námi panuje trapné ticho dokud ho Steve nepřeruší.
"Tak začnem?" Pobídne mě a já nejistě přikývnu. Chytne mě za ruku a jako malé dítě mě táhne nějak pryč z pokoje. Opět se ocitá u na dlouhé nekončící chodbě na kterou sem, tam navazuje další a další. Nechápu jak se v tom může vyznat. Vždyť je to tu všude stejný.
Po asi deseti minutách zastaví u obrovských dveří které pomocí kódem otevře. Naskytne se mi pohled na obrovský plac na jejímž kraji jsou různé pomůcky na cvičení. Něco jako lepší, školní tělocvična.
"To je ono?" Překvapeně sejdu pár schodů do té 'tělocvičny'.
"Jo" napodobí mě Steve
"No, čekala jsem něco víc." Rýpnu si do něj.
Celý následující den trávím v této obrovské místnosti. Obvykle mě přijde Steve vzbudit tak v 6:00 ráno a spát mě pustí tak ve 12:00 večer. Když jsem hodná a všechno mi jde, pustí mě v 11:00.