Vítám vás!
Jsem tak nadšená!!! Nejde to popsat slovy.
Nějak tak nevěřím tomu, že má můj příběh už 60 přečtení... :-)
A jak už jsem jednou řekla, prosím pište mi do komentářů kdo jste, ráda vás začnu sledovat.
Budu ráda za jakýkoli názor. Opravdu moc mě zajímá, co si o tom myslíte.Amy
***
Po skromné snídani se všichni odebrali nahoru po schodech. Každý měl spoustu práce, jelikož chtěli přežít alespoň ten týden svobody.
Tudíž každý z nich lítal jako hadr na holi od jedné nezbytnosti k druhé. Nejvíce práce měly Andhea a Mey, které již druhou hodinu pracovaly na bombě z přírodních materiálů. Shida měla díky své nenápadnosti ukrást jídlo ze spižírny v podkroví, na co nejdelší dobu. Latharn brousil nožíky a balil zbytky potřebných věcí.
Faolan s Kamigho plánovali odpolední útěk, který navždy změní jejich životy, které už ale taky nebudou moc dlouhé...
Všichni byli tak napjatí, že bylo skoro nemožné to na nich nepoznat. Plán byl dokonale promyšlený, přesto výrazně pochybovali o jeho úspěchu.Shida se vrátila dost brzy s přeplněným ruksakem na zádech.
"Byla by z tebe dokonalá zlodějka Shido."
"Nech si to Fao, víš že to nedělám ráda!"
"Vím, u všech trollů, promiň..."
"A jak je to s tím vaším plánem? Doufám že se toho ta bombardace zúčastní!"
"Samozřejmě že ano. A pomož Lathovi."
O několik minut později se otevřely dveře malé komůrky, nazývané jako koupelny.
Andhea držela v rukou kouli o velikosti menší dýně. "Trošku jsem to přehnala, ten výbuch bude dost velký, vlastně možná udělá díru do podlahy, takže ho dáme někam do rohu aby nikoho nezranil." Řekla, "Dovnitř jsem dala bláto, takže nezávidím ostatním co to budou muset uklízet. Vlastně je asi připravíme o možnost útěku, protože kvůli nám jistě zvýší počet nočních hlídek."
Až teď si všichni uvědomili, co svým činem spáchají.
"Neboj se, ostatní má ředitel oproti nám rád, tudíž to tu zvládnou. Navíc, pokud přežijeme, tak z hloubi duše přísahám, že se jednoho dne vrátím, osvobodit všechny ostatní děti. Jen smrt mi zabrání toto neučinit."
Všichni přítomní na něj hleděli se směsicí děsu, překvapení a strachu o přítele.
"Fao! Vykřikla jeho sestra, "Víš vůbec co jsi teď řekl?! Zavázal ses přísahou dvou duší! Ta přísaha nejde porušit! Když se o to pokusíš, zemřeš!"
"Já vím Kamigho. Považuješ mě snad za podvodníka? Ovšem že přísahu dodržím, myslel jsem to vážně."
Latharn se opřel o postel. "Správně uvažuješ, Fao. Já, Latharn syn neznámého, z hloubi duše přísahám též. Jen smrt mi zabrání toto neučinit.
Poté přísahali všichni. Věděli jak moc je to riskantní, zároveň ale také věděli, že jen zázrak by je dokázal zachránit před brzskou smrtí. Neuměli lovit, rozdělat oheň, postavit si přístřešek ani se bránit. Řídili se ale tímto pravidlem:
Radši být na svobodě a zemřít, než žít v zajetí a nikdy svobody nezakusit.Jak čas ubíhal, byli čím dál tím víc nervózní.
Když nastal čas oběda, shromáždili se v jídelně, opět u stejného stolu jako na snídani.
"U stoletého habru! Vydechla Kamigho. "Máme to dneska ale sakramenský štěstí! Harick tu už zase není!"
"Abys to nezakřikla." Napomenula ji Andhea.
Mey, která v poslední době ze strachu moc nemluvila se předklonila a přimhouřila oči.
"Není támhleto on?"
"Je! Fao, Kamigho a Shido, neotáčejte se! Vzbudili bychom jeho pozornost!" sykl na ně Latharn.
"Tím se nám to všechno komplikuje!" Řekla Andhea ale na její tváří nebyly znát obavy, aby to z dálky vypadalo jako normální rozhovor.
"No neříkej Andhy!" Ušklíbl se Latharn.
Andhea protočila panenky a otevřela pusu aby ho umlčela nějakým rozumným argumentem, když je Shida zarazila.
"Vy dva se konečně přestaňte hádat. Nemáme na to čas! Jste jak dva holoubci, co se hádají o drobeček, když se na ně řítí sokol!" Řekla a spražila bratra varovným pohledem.
Pak se začali všichni smát. Až na Faolana. Byl příliš zamyšlený než aby se připojil.
"Fao? Není ti něco?" Zeptala se ho Kamigho a z legrace mu položila hřbet ruky na čelo.
"Ehm... ne nic mi není. Jen jsem nervózní." Odpověděl.
"Jo máme dneska před sebou nezvládnutelnou zkoušku. Tak dojezte tu nechutnou břečku a jdeme se připravit nahoru!"
Popohnala je Kamigho k východu z jídelny a obloukem obešli Harickův stůl.
ČTEŠ
GEATA
FantasyFaolanův život byl nadmíru pod psa. Za třináct let svého života jen žebral od lidí peníze, jež pak odevzdal, jen aby dostal mizerné příděly. Pech, co? Jenže život každého člověka má nějaký bod zlomu. U Faolana byl ale poněkud drastický- ne každému c...