GEATA

NESKUTEČNÁ SMŮLA

Lidičky to je super! Hned po prvním dni tu máme pět přečtení! Jsem nadšená a budu v knize pokračovat. :-) :-) :-)

***

Mačkal se tam v sudu a pozoroval jak tlupa pobíhá kolem něj. Zavřel oči a poslouchal rozčilené hlasy kolem sebe.
"Kde je? Nemohla jen tak zmizet je tu slepá ulička!" Křičel rozlícený Harickův hlas.
"Tak hledejme. Třeba se schovala na konci!" Řekl někdo jiný.

Přinutil se oči znovu otevřít. Malou škvírou Fao viděl Harickovu tvář zrudlou hněvem.
Na jeho levém oku se rýsoval čerstvý monokl. Kdo mu to udělal ?
Jen málokdo si troufl na něj nebo na kohokoli z jeho bandy, nejen proto že to byl hromotluk, ale taky proto, že byl synovec vedoucího Gaustana. Kdokoli si na něj dovolil vysloužil si hodně velký trest.

Všichni se rozběhli na konec ulice a hledali Shidu v čemž Faolan viděl
jedinečnou příležitost.
Teď nebo nikdy!
Vyplížil se ze sudu a co nejnenápadněji vyrazil k Shidině úkrytu. Odhrnul pytel mouky ale nebyla tam. Zatím už se stihla nenápadně vypařit, Pomyslel si nechápu jak to dokáže, vždyť ty její ohnivé vlasy září jako maják.
Rozhlédl se ale žádný maják neviděl.

Harickova tlupa si ho ještě nevšimla, jelikož byla naprosto zaneprázdněna hledáním.
Rozhodl se tedy opatrně zajít za roh než si ho všimnou, najít ostatní a vrátit se do Tabry aby se nedostali do maléru. Vyrazil opatrně k rohu ulice, aby se skryl za zdí.
Asi metr od svého cíle o něco zakopl. Se zaduněním dopadl na kamennou dlažbu přičemž nadělal hrozivý hluk.
Jeho nepřátelé se všichni otočili na něj s překvapenými výrazy ve tvářích.
Následoval ohlušující řev.

Faolan se se zasténáním zvedl s pěti chlapci v patách. Uháněl rušnou ulicí a při každé příležitosti zahnul za roh, ve snaze je zmást. Zoufale kličkoval mezi dřevěnými povozy a zmatenými lidmi jak nejrychleji mohl aby získal jakoukoli výhodu.
Najednou se dusot běžících nohou za jeho zády zpomalil. Ohlédl se aby se podíval co se stalo. Harick a jeho poskoci zahanbeně stáli před jakousi osobou a pomáhali jí sesbírat jablka ze země zpět do její nůše.
"Podívejte se co jste provedli vy potrhlíci!"
Křičela ta postava podrážděně.
Faolanovi někoho neskutečně připomínala ale nicméně jí byl vděčný za to, že mu získala veliký náskok.

Procházel ulicí ve které předtím potkal slečnu Eugelinu a blížil se k náměstí.
Na rohu zahlédl Andheu a Mey.
"Heeeeej!" Rozkřikl se a přiběhl až k nim.
"Honili mě ale získal jsem náskok, každou chvíli se tu můžou objevit. A Shida se vypařila!" Vychrlil na ně.
"O čem to mluvíš?" Zeptala se Andhea nechápavě.
"Na to nemáme čas, musíme najít ostatní a okamžitě odejít z Gorbergu!"
"A co peníze?"
Zamával jí koženým měšcem před očima.
"Dobře. Nevím kde jsou Kamigho a Shida ale Lathu jsme naposledy viděly na konci Dubové ulice."
"Tak jo, rozdělíme se. Já půjdu na náměstí a vy prohledejte Dubovou ulici, přesně v jednu hodinu se tu sejdeme."

Po těchto slovech se rozběhl je najít. Shidu a Latharna bylo jednoduché zahlédnout podle jejich plamenných vlasů, ale Kamigho se svým tmavým copem a nenápadným oblečením se do odpoledního stínu schovala stejně dobře jako myška do své díry. I když měl Faolan stejně tmavé vlasy i oči jako ona, nedokázal být nenápadný ať se snažil sebevíc. Vždycky si to na poslední chvíli nějak pokazil, jako když před chvílí škobrtnul o trám. Chodil sem a tam a hledal.
Najednou uviděl tu stařenku která mu prve poradila. To je ona kdo zastavil Haricka a pomohl mi utéct! Uvědomil si.
" Á ahoj chlapče. Tamti darebáci tě už sledovat nebudou, poslala jsem je aby za trest donesli jablka na trh." Řekla jako kdyby mu četla myšlenky a usmála se.
Nesmírně si oddechl a ještě dodal.
" Děkuji vám, mimochodem neviděla jste někde dívku, asi takhle vysokou, zrzavé vlasy?"
" Ano, v Dubové ulici. Běhala tam jako blázen a vyptávala se na tebe."
Ještě jednou poděkoval a opustil náměstí.

V Dubové ulici bylo skoro stejně rušno jako na náměstí. Vyhýbal se lidem a procházel kolem stánku. Vyptával se na Shidu ale všichni odpovědi záporně až na jednoho muže který mu poradil, že před chvílí odešla na náměstí a hledala tmavovlasého chlapce a tmavovlasou dívku.
Mrzutě se vydal zpět. Dalších lidí a dětí se ptal na Shidu, Latharna, nebo Kamigho.
Už začínal být zoufalý když mu nějaký milý kupec řekl ze viděl skupinu dětí ve které všichni tři byli.
" Kam šli?" Vyhrknul.
" Hledali kluka který podle popisu vypadal docela jako ty."
" Ale kam šli?!"
" To nevím."
V tom začalo odbíjet jednu hodinu. Faolan se zděšeně rozeběhl k místu, kde se měli sejít. Ani nestačil kupci poděkovat.
Samozřejmě tam už všichni stáli a čekali na něj když celý udýchaný dorazil. Andhea byla vždycky na místě přesně na čas. "Musíme odtud hned odejít, zatím Harick nemá moc veliký důvod nás žalovat strýci, ale jestli nás tady chytne a dojde na rvačku bude to mnohem horší. "
Všichni se na něj smutně podívali. Kamigho úplně zrudla a popošla za Latharna aby byla co nejméně vidět." Co se stalo ?" Zeptal se když uviděl její zahanbené oči.
" Víš," řekla Shida a na chvilku se odmlčela." Chvíli po tom co jsme se rozdělili nás s Kamigho Harick uviděl. Měly jsme smůlu protože v té ulici zrovna nikdo nebyl a tak se nás pokusili okrást. Kamigho to nevydržela. Vrazila mu pěstí. Byli z toho tak v šoku že jsme stihly utéct. Rozdělily jsme se. Kamigho odbočila a já jsem běžela původní trasu. Při útěku jsem jen náhodou narazila na tebe."

Tak ten monokl byl od Kamigho ? Od jeho sestry ? Samozřejmě se to dalo čekat; vždycky byla troufalá a tvrdohlavá. Ale teď byla veškerá naděje na lepší život úplně v tahu. Přišly na řadu obavy o vlastní zdraví. Byla spousta hrozných trestů které si mohl ředitel vymyslet.

Sebrali se a odešli s tím, že se to nějak vyřeší.

To byla kapitola 2. :-):-).
Opět se omlouvám za překlepy a chyby.
Jste všichni moc fajn že to čtete :-):-) za tu dobu co jsem psala, mám u první kapitoly už nádherných devět přečtení (a jeden pozitivní komentář !!!!!!!!!!).
:-):-):-):-):-):-):-):-)

Amy